Figurka na hraní

A dostal malý chlapec novou hračku, zvířecí figurku, nadšeně si ji prohlížel a ukazoval prstem ven: „Tam, tam…!“

„Ano, tam, správně,“ odpovídal otec, neboť taková zvířátka byla venku a chlapeček je dobře znal živá. Teď s jedním takovým, i když menším spával v náruči a chránil si ho před ostatními dětmi.

Chlapec vyrostl a narodil se mu synáček. Jednoho dne mu daroval onu figurku a kluk měl ohromnou radost, otec se pobaveně smál, když chlapeček začal volat: „Tam, tam…!“ Vzpomněl si, jak on sám tato slova kříčíval s figurkou v ruce.

Synáček dorostl a založil rodinu. Měl dcerku, ale i ona dostala zvířátko na hraní, figurka byla

už trochu ohmataná, ale holčička si tolik vyhrála…

Když se i ona stala matkou, dostal i její hoch figurku pro radost. A tak to šlo dál a dál…

A i teď uléhá malý kluk, venku září tisíce oken velkého města, a tiskne k sobě onu hračku

nejmilejší, ač velmi opotřebovanou – figurku mamuta.