Průšovi ukradli kolo (povídka)
K jedné tyči zamkl Průša kolo. Hřbitov byl tichý, jen na druhé straně se ohýbala nějaká babička, drobná postava, jednou rukou se opírala o mramorový rantl, druhou hrabala listí a větvičky. Průša vyšel na obchůzku, ruce sepjaté za zády, tvářil se hloubavě a vážně. Byl přeci na hřbitově. Četl jména, místa a letopočty, občas tituly a příbuzenské vztahy. Pomalu obcházel kostel, občas se na chvíli zastavil a porozjímal, jak je vše pomíjivé a jak je skoro směšné, když člověk lpí na majetku. Dokončil obchůzku, zastavil před prvním hrobem a kolo bylo pryč. Jen na zemi ležel rozepnutý zámek.
Průša zavyl na celé Chelčice: "Kolo!" Z kostela vylezl pan farář a tázavě se na Průšu zadíval. Průša si ho všiml a zařval: "Kde mám kolo?! Kam jsi ho schoval?! Ty zloději, vrať to kolo!" A chytil faráře pod krkem a začal jím tlouci o zeď kostela. Z faráře se sypaly modlitební knihy, hostie, přetržený růženec, zpěvníky, ale kolo žádné. Jen na Průšu blekotal, ať se uklidní a že o žádném kole nic neví.
Otevřely se dveře v zídce a dovnitř vešel hrobník, přilákán křikem a duněním farářovy hlavy o kostel. Jakmile jej Průša spatřil, skočil k němu a mlátil jím o dveře, až se sypaly piliny. A opakoval, že chce kolo, nazval hrobníka prasáckým zlodějem a sliboval, že ho zabije a zahrabe ke zdi. Hrobník se zmohl jen na ujišťování, že on nic neukradl a že přišel až teď a předtím tu vůbec nebyl.
Průšův zrak padl na babičku. Pustil hrobníka, několika skoky překonal hrobky, které ho dělily od podezřelé, popadl ji za ramena a zdvihl do výšky. Třásl nebohou babičkou ve vzduchu, až z ní létaly drobné, upomínkové předměty a řval jí přímo do vrásčitého obličeje: "Zlodějko, dej sem moje kolo nebo s tebou vyvorám brázdu!"
Babička chroptěla a hrůzou nebyla schopna vypravit slovo obhajoby. Průša viděl, že jeho počínání je bezvýsledné. Pohled mu padl na hrob, u kterého si kolo zamkl. Pustil babičku, ta dopadla na uhrabaný záhonek, a vrhl se k hrobu. Na pomníčku stálo: Prof. Ladislav Pýcha, drahé paměti narozen 1894, zemř. 1956.
"Kam jsi dal moje kolo?!" zařval Průša na profesora Pýchu drahé paměti. A začal rvát těžkou desku, která jej před ním chránila. Vztek a zoufalství mu dávalo nadlidskou sílu, Průša skutečně dokázal desku holýma rukama odsunout a začal zběsile hrabat.
Farář, hrobník a posléze i polomrtvá babička se seskupili opodál.
"Je to blázen," řekl tiše hrobník. Farář přikývl a babička se pokřižovala.
"Zavolejte policajty, pane Mráz," řekla hrobníkovi.
"Nebo spíš do blázince," řekl farář.
"Nebo spíš obojí," řekl hrobník. A stáli a dívali se, jak Průša hrabe.
Průša ryl jako krtek, přes ramena mu létaly hroudy hlíny a potom narazil na sedlo, hrabal dál a objevila se štangle, potom řidítka a nakonec celé kolo, opřené o rakev. Vytáhl jej a radostně zavyl: "Mám ho!" a hned na to: "Ty svině!" a dupal po rakvi. Potom na ni plivl, svlékl mikinu a pucoval rám a ráfky od hlíny. Kolu kromě trocha špíny nic nebylo, Průša nasedl, ještě jednou plivl profesorovi na rakev a projel otevřenými dvířky ven ze hřbitova.
Ale farář, hrobník a babička na tom nebyli dobře. To, co viděli, v nich zanechalo hluboké jizvy na duši. A protože si navzájem potvrdili, že vše byla skutečnost, docela jim z toho přeskočilo. Od té doby se vždycky strašlivě lekli, když jim někdo znenadání sáhl zezadu na rameno. Jak farář, tak hrobník dali výpověď, babička na hřbitov už nikdy nevkročila, raději nechala dědu zarůst býlím.
Takže ono to není tak jednoznačné, říct o někom, že je blázen...
Jaroslav Kuthan
Průšovo neštěstí
Ale jo, něco se stalo, to se pozná. Ukázal jsem na Vaněru véčko a k tomu jsem přidal povinné: "Dvě!" Jenže Průša, sedící naproti mně, řekl: "Já si dneska nedám."
Jaroslav Kuthan
Rodiče a děti, bití a nebití
Bít či nebít? A to je právě to, oč se mi hlava rozbíjí. Jak si věc vlastně stojí, když jde o vztah rodič - dítě a bití nebití? Třeba mi někdo rozsvítí.
Jaroslav Kuthan
Ráje
A Vyšší moc odstřihla poslední dílek z metru, který odměřoval dobu od vyhnání Adama a Evy. "Každému jeho ráj," pravila a odložila nůžky do božského šuplíku.
Jaroslav Kuthan
Značkování
Průšova žena kmitala od rána v kuchyni, ale Průšovi se to tak jako tak nezdálo. Měl dojem, že si až moc často dává pauzy.
Jaroslav Kuthan
Jsem hrdý
Promiňte mi, že užívám tak vzletných slov, ale skutečně se mi srdce dme pýchou, když spatřuji veškeré projevy osobní statečnosti mých spoluobčanů.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Kvůli důchodové reformě bude mimořádná schůze, čekají se opět noční bitvy
Přímý přenos Nejtřaskavější bod z programu květnové schůze budou poslanci projednávat až příští týden, po...
Zloděj ujel s traktorem od hobbymarketu, může jej prodat na náhradní díly
Starší, ale stále plně funkční traktor s radlicí a sypačem zmizel v květnu od brněnského...
Skončí Veselý v Radě ČT za urážky Vášáryové? Ani nevím, kdo to je, říká herečka
Slovy člena Rady České televize Lubomíra Xavera Veselého vůči bývalé velvyslankyni v Rakousku,...
Flandry jsou opět naše, hlásají separatisté. S africkou modelkou na plakátech
Krajně pravicová strana Vlámský zájem dlouhodobě usiluje o odtržení severní části Belgie. V kampani...
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...