Muž jménem Trinity (povídka)

V baru houstl dým i atmosféra. Ostatně jako každý večer v malém, zaprášeném městečku, jménem Cedar Nest. Kol hrubých stolů a později i pod nimi se nacházela směsice všech možných obličejů, kabátů, klobouků, plnovousů, hlasů i zápachů, honáci, lovci bizonů či zločinců, hráči z povolání, věrní manželé s prostitutkou na klíně, farmáři z okolí, obchodní cestující, různí podvodníci, ti všichni poctivě přispívali k tomu, aby v Blind Man's Saloonu bylo patřičně živo.

Za pultem se v bílé, škrobené košili a tmavé vestě míhal Samuel, malý mužík, jenž svou pleš vyvažoval mohutnými licousy. Rozléval whisku a posílal plné sklenky po vyleštěném mahagonu přesně do čekající ruky žiznivého hosta. V rohu břinkal do vyuzeného piána Will, suchý chlápek s buřinkou a dlouhými, kostnatými prsty. Will dovedl zahrát pouze jedinou skladbu, ovšem v mnoha variacích; umění, které velmi dobře ovládají například sýkorky. Mezi stoly se půvabně proplétala Amanda, placená od kusu, či chcete-li, od chlapa. Amanda vynikala dobře živeným poprsím, na kterém se znamenitě spalo, zvláště po týdnech, strávených v prérii. Tak plynul v Blind Man's čas.

U jednoho stolu seděl černě oděný muž. Bavil se tím, že prsty otáčel skleničkou, občas ji pozdvihl a poklepával si jemně do taktu s některou z mnoha Willových představ o hudbě. Svého okolí si nevšímal, to však nebránilo jeho okolí, aby si všímalo jeho. Všichni věděli, kdo je ten cizinec. Všem v Cedar Nest byl znám jako Trinity a dalo se říct, aniž by k tomu musela být použita větší nadsázka než obvykle, že jeho pověst dorazila do městečka s významným časovým předstihem. Pověst tvrdila, že muž v černém je nejrychlejším pistolníkem Západu, tasí prý takovou rychlostí, že protistrana je posléze shledána mrtvou s vlastním koltem stále v pouzdře a nechápavým výrazem v obličeji. Co však budilo daleko větší úctu, byl způsob střelby. Pistolník údajně užíval kombinaci tří výstřelů, jeden přesně mezi oči, druhý do hrudi, třetí pak umísťoval do žaludku. Takto natřikrát prý pálil takovou rychlostí, že mnozí by přísahali na život své tchyně, že slyšeli jeden jediný výstřel. Právě ona záliba ve třech kulkách v jednom trupu dala tajemnému střelci jeho přezdívku. Tolik pověst.

Jak už tomu u pověstí bývá, nezrodila se ani tato okamžitě. Zprvu skomírala v útržkovitém vyprávění náhodných projíždějících, kteří se v saloonu zastavili na krátký odpočinek, jenž se většinou protáhl na několik dnů díky dobré Amandě. Pověst získávala na síle, pouštěla kořínky, vyháněla do pupenů, zelenala. Ale definitivní zásek do myslí a srdcí místních udělala až návštěva Caleba Bentleyho.

Pan Bentley byl ctihodný potulný prodavač dámských podvazků a pánských šlí. Jezdil od města k městu na svém voze, taženém jedinou klisnou, a kromě obchodu si též přivydělával jako zubař a ortopéd. Caleb Bentley se ničím nelišil od mnoha a mnoha jemu podobných praktiků, kteří pročesávali nekonečné pláně Západu, nabízejíce své univerzální služby. Zajímavý byl snad jedině tím, že každý svůj proslov na veřejnosti začínal zvoláním: "Mým národům!"; ani on ani jeho posluchači nevěděli, co to znamená, pan Bentley to patrně kdesi zaslechl a zalíbilo se mu to natolik, že tento způsob zahajování převzal. Jinak neměl v historii dobývání Ameriky většího významu.

Přesto to však byl právě Caleb Bentley, kdo obrazně vypálil legendu o nedostižném střelci lidem z Cedar Nestu do hlavy. V procesu přijímání báchorek za skutečnost vždy nadejde okamžik, kdy postačí nepatrný impuls, slovo, gesto, pohled, a náhle se předchozí nedůvěra zhroutí do prachu a postoupí místo bezvýhradnému přijetí. Legenda ožije a stává se kráčející pravdou. Tak tomu bylo i v případě pana Bentleyho, který se v saloonu, když byl v úvodu zahulákal obligátní: "Mým národům...!", rozhovořil o svém zážitku z nedávné doby, kdy v jednom městečku vlastnoručně ošetřoval jeden z terčů slavného střelce jménem Trinity, jakéhosi Adama Scappa. Ošetření, jak to nazval pan Bentley, spočívalo v omytí mrtvoly a odebrání veškerých cenností z kapes ve prospěch nebohé vdovy. Avšak i pan Bentley potvrdil, stejně jako mnoho mluvků před ním, že terč se nestihl dotknout svého koltu ani konečkem prstu a nádavkem obdržel kulku mezi oči, dále pak do prsou a do žaludku. Po tomto svědectví se pověst postavila na vlastní nohy a kráčela již zcela samostatně. Pan Bentley zmizel v dálavách i se svou klisnou, pro další vývoj již nebyl nezbytný.

Naprosto nezbytný však byl Edwin Sullivan. Tento šlachovitý mladík s uhrovitým obličejem žil většinu času jako každý druhý v okolí, občas někoho zastřelil, příležitostně se účastnil lynčování některého černocha, v neděli pak pravidelně navštěvoval kostel. Pouze když vypil několik doušků kořalky, odehrála se v Edwinovi změna, jež spočívala v přesvědčení, že dokáže vytáhnout kolt dvakrát rychleji, než nejrychlejší muž široko daleko, což bylo přesvědčení zrádné, neboť ve skutečnosti opilý Edwin tahal třikrát pomaleji než za střízliva.

Edwin se již hodnou dobu opíral o barový pult a po očku pozoroval nehybnou postavu černě oblečeného pistolníka. Pověst střelce rychlejšího blesku do něj neúnavně a poněkud netaktně šťouchala prstem a vyzývavě jej nabádala k jejímu vyvrácení. Edwin se rozhodl.

Trinity si nalil další sklenku a zálibně si prohlížel hnědou náplň, v níž se jako slunce v mořské hladině třpytil vysoko zavěšený lustr. Vtom se kolem skleničky obtočila cizí ruka a zdvihla ji do výše úst průměrně vysokého člověka, kde ji otočila dnem vzhůru a ústím do chřtánu, patřícího Edwinovi. Edwin polkl whisku, teatrálně vydechl a udeřil sklenkou o stůl. Naklonil se a foukl cizinci do tváře: "Na moje zdraví!" Poté se otočil a pyšně kráčel zpět k pultu. Lokál utichl. Trinity pomalu vzhlédl a do Edwinových zad hlasitě pronesl: "Plivu na hrob tvojí matky!", což byla v těch končinách běžná urážka, na niž podle zvyku plynule navazovala přestřelka. Edwin se otočil a z očí mu vyšlehla nenávist, ačkoliv jeho matka byla stále naživu, čili pistolník v podstatě neměl na co plivat. Trinity přijal nevyřčenou výzvu a postavil se čelem k Edwinovi. Hosté v lokále se rozestoupili na standardní vzdálenost od obou střelců, podobných představení se ve městě odehrávalo nepočítaně, lidé byli zvyklí nepanikařit a naopak si celé utkání užít pokud možno zblízka. Samuel se vyhoupl na pult a opíraje se v sedě rukama o desku, klátil nohama v očekávání nějakého toho povyražení. Will povstal ze stoličky a postavil se vedle piána, aby měl dobrý rozhled. Amanda si nadhodila ňadra a vydala se za nimi směrem k Samuelovi, zde si našla dobré místo k stání. Ostatní čekali bez pohnutí. Napětí by se dalo krájet, kdyby si ovšem Samuel ráno nepřiřezával své licousy a neztupil nůž.

Potom se Edwinova pravačka pohnula směrem tam, kde přibližně tušil pouzdro s koltem. V ten samý okamžik zaburácely lokálem tři výstřely těsně po sobě. Trinity nezapřel své slavné jméno, znělo to opravdu jako jedna, jen trochu protažená rána. Smrtící paže byla v lokti ohnuta, Trinity pálil od pasu. A vskutku, přibližně jak pravila legenda, první kulka trefila Samuela do čela, druhá zasáhla Amandu do prsou a hned nato si přitiskl ubohý Will ruce na místo, kde většina slušných lidí nosí žaludek. Edwin, coby původní cíl střelby, stál v nezměněném stavu uprostřed lokálu.

Tak vyšlo najevo vše podstatné. Pověst se skutečně táhla s pistolníkem jménem Trinity a vyprávěla o jeho střeleckém umění, jen měla tu vadu, že ač Trinity dovedl tasit kolt rychleji než kdokoliv jiný na světě, nikdy se nenaučil mířit.