Jiřina Juránková
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 683x
Jiřina Juránková
Noční lekce
Vlastně ani netuším, jak k tomu došlo. Před spaním jsem si dala... vodu a jasmínový čaj. Přesto - všechno kolem se chvějivě pohupuje. Zkouším to zastavit. Houpání tím jen zesílí. Ještě jednou... trochu mi to zvedá žaludek. Je hodinu po půlnoci, přece si teď nebudu volat pohotovost? Tma v pokoji se mi lepí na kůži. Pocit nestability sílí. Cítím, jak se mi chvějí ruce. A pak... se vší silou zhoupnu po směru. Bingo! Nevolnost mizí, je to božský pocit.
Jiřina Juránková
Nula nula sedm
Cestou po schodech přemýšlím, jestli si dám vanu nebo jenom sprchu. Pizzu nebo salát? Film nebo knížku? Nebo budu prostě jen tak zírat do prázdna... Už v předsíni je jasné, že na cokoliv z výše uvedeného můžu okamžitě zapomenout. Ne, že bych disponovala tak mohutně vyvinutou intuicí. Normálně mě ovšem palma ve dveřích nevítá. A už vůbec ne nonšalantně vleže na boku.
Jiřina Juránková
Happy-end
... no, a pan Hubáček pak toho souseda zabil. Pan Hubáček byl v Mexiku. Udělal to mačetou... Přesně v tomhle okamžiku máma přestane spokojeně přikyvovat a zaposlouchá se. Příborový nůž strne nad vrstvou rybízové marmelády na krajíci včerejšího chleba. Nedá se říct, že by se mi v té souvislosti nevybavil arzenál, kterýmžto disponoval zcestovalý pan Hubáček blahé paměti. A... pan Hubáček? Zeptá se máma opatrně. Voběsil se, odvětí sestra zvesela a levou tvář vyboulí další sousto.
Jiřina Juránková
Zapomínat
Hledala málo používanou adresu, na niž by poslala pohled s přáním Všeho Nejlepšího. Tahle vágní formulka ji odjakživa přiváděla k šílenství. Co je, sakra, NEJLEPŠÍ? Deset kilo švýcarské čokolády? (Jí vůbec sladkosti...?) Vstupenka na koncert oblíbené kapely? (Která to momentálně je? A nemá náhodou dotyčný fobii z davu?)
Jiřina Juránková
Černý ptáček
Zemřela v neděli. Možná v noci ze soboty na neděli, čert věř nemocnicím. Díval se na těžké zlaté pecky sedící v masitých lalůčcích zdravotní sestry a myslel na chleba se salámem.
Jiřina Juránková
Už zdálky
Už zdálky... mě upoutala nebeská barva jeho svetru. Stál v únorovém podvečeru u kontejnerů na tříděný odpad. Mohlo mu být tak třicet, jeho pěstěný vzhled po všech stránkách kontrastoval s prostředím plným odstínů šedi. Pod svetrem se mu rýsovaly vypracované paže, navzdory zimě měla jeho pleť jemně zlatavý nádech.
Jiřina Juránková
Možná nic z toho
Když sedím opřená zády o topení, z okna nevidím. Přesto vím, že tam nejsou. Už pár dní. Prvně se objevili někdy loni touhle dobou. Muž a žena. Od pohledu žádní milionáři. Prošli rozvaliny, a zase zmizeli.
Jiřina Juránková
Al.bum
Jak tak chodím městem, sleduju lidi... Lidi, místa, situace. Člověk si sice vždycky nejlíp pamatuje ty, které necvakl, protože (nestihl, neměl fotoaparát, zkazil...)... Ale má JEN TY DRUHÉ...
Jiřina Juránková
Z noční
No, taky si kopnu. Nebo ne? V posledních letech se stalo módou svatým Valentýnem spíš pohrdat. Tak nějak jsme jej zahrnuli do jednoho šuplíku s Coca-Colou, Santou a korporátním tykáním. Tak nějak se z šuplíku stává zatuchlá krabice se zbytečnostmi, do které se může bezpečně trefit kdokoliv.
Jiřina Juránková
Umění zabíjet
Já se vás musím zeptat. Víte, mně ujel autobus... Kdyby mě neoslovil, ani bych si ho nevšimla. Kdyby se býval nezjevil jako duch těsně vedle mne. Duch hovořící tichým, docela příjemně modulovaným hlasem. Češtinou, kterou nemrzačil ani krajový přízvuk ani nádech argotu. Pomalu, téměř váhavě řadil slova vedle sebe, jako by vykládal karty. A zíral, zíral, zíral... Peníze nemám. Odsekla jsem a poodstoupila o půl kroku. Bylo 3.49 ráno. Tehdy jsem ještě sponzorovala Dopravní podniky, a tudíž jsem namísto nočního pochodu městem čekala na tramvaj číslo 58.
Jiřina Juránková
Žádná romanťyka
Stalo se to loni na jaře, ale myslím na něj dodnes. Šla jsem ráno do práce, jako obvykle pěšky a pěkně svižným tempem. Chodník vede podél hodně rušné silnice, po níž se celodenně valí auta jedno za druhým. Ráno provoz ještě zhoustne. Když si připočtete, že cesta vede z kopce a do sluchátek mi většinou duní Rammsteini nebo něco podobně úderného, není to fakt žádná romanťyka.
Jiřina Juránková
Divnožena
Oslovila mě jednou odpoledne pár metrů od našeho domu. Její tvář byla vlastně KRÁSNÁ. Vymóděná sice byla prapodivně, ale nepáchla a to, jak vypadala, mělo v podstatě svoje – byť ujeté – kouzlo. I když. Kvůli tomu bych si jí ale asi nevšimla, po ulicích projde divně postrojených lidí dvanáct do tuctu. Prozradila ji až řeč.
Jiřina Juránková
Vlastně...
Vlastně jsem se mu chtěla vyhnout. Šinul se přede mnou mrazivým ránem. Shrbená ramena v ošuntělém, kdysi snad hnědém kabátě, na staré hlavě křivě posazenou beraničku. V levé ruce nesl dámskou kabelu z indické kůže. Míjely ho hloučky lidí spěchajících do nedalekého business centra.
Jiřina Juránková
Na čas
Asi bych jen těžko hledala člověka, který o tom v poslední době neslyšel nebo nečetl. Dokonce i akademici cítí potřebu se k tomu vyjádřit. Ta pachuť strachu - co kdyby? je něco, čeho se asi nelze zbavit. Navíc jde o téma, které se snaží vytěžit kdekdo, od Hollywoodu přes renomované autory až po kartářky, které stěží vyjmenují malou a velkou arkánu, jak jdou po sobě. Ať tak nebo tak, máme povětšinou zajímavější plány, než je konec světa.
Jiřina Juránková
Kryt číslo dvacet
„Kavar iravai daggaragaa! Kavar iravai daggaragaa! Kavar iravai daggaragaa! Kavar iravai....
Jiřina Juránková
Některé dny
... když jsem tenhle příběh před pár týdny psala, byla celá řada věcí JINAK. Přesto... ta vzpomínka zůstala. A jako jedna z mála věcí v mém životě... se nemění.
Jiřina Juránková
PF 2012
Možná všechno skončí. Možná pojedem dál. Popravdě, sama za sebe bych si sobecky přála tu první možnost. Ale zase... zvědavost mi nedá... takže all the best to you...
Jiřina Juránková
Pohlednice tátovi
Některé věci, jakkoliv materiální, se nedají koupit. Prostě se časem vyskytnou. Shlukují se. Jako by se navzájem hledaly. Časem pak tvoří sady namíchané životem našich bližních. Vyvolávače vzpomínek. Tahle se mi dostala prvně do ruky před dvěma lety. A teď tedy znovu zírám na tu hromádku vysypanou z mikrotenového sáčku: Pohlednice z Austrálie. Známka za dolar dvacet pět centů: Europe/Overseas. Odesláno 24 OCT 0? Namísto osmičky, šestky, čehokoliv na konci letopočtu jen šedomodrá šmouha. Lupa s nalomeným rámkem. Nadvakrát složená prázdná obálka, bez adresy, bez obsahu, lepidlo dávno vyžral čas. Propiska s vyschlou náplní.
Jiřina Juránková
Tak...
Pro Beu Miles. Žila si po svém a v mnoha ohledech předběhla svou dobu. Jistě, byla bláznivá, neakceptovatelná a chybující. Byla "Lilian".
Jiřina Juránková
Kousavym dozadu
Navzdory datu a aktuálním událostem nebudu psát ani o vánočních svátcích, ba ani o politicích, ať už byli veličinami anebo padouchy (Česko ani Korea – ba ani Klaus ať už Santa nebo „ten náš“, vážení přátelé, zde nehrozí). Tenhle článek je čistě sobecky soustředěn na soukromý vesmír... a podle toho to pak vypadá. Halt vzpomínky...
