Lucia Rien
- Počet článků 128
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 463x
Seznam rubrik
Lucia Rien
Láska má teď čtyři strany
..nebo vlastně vždycky měla a mít bude. I když to vypadá, že by někde něco mělo být, a ono to tam není, je docela dobře možné, že to jen není cizím očím viditelné. A nebo .. nebo to tam prostě není.
Lucia Rien
Kdo jsi ty, kdo jsem já...
..ještě včera jsme tu stáli. Ty a já. Jen my dva. A ty ses vzdálil...Ne, tohle není pravda. I když..Co je vlastně pravda ?
Lucia Rien
Finally.
Nezáleží na tom, co cítím v tuhle chvíli. Nebo respektive, záleží na tom úplně nejvíc. Jsem člověk který mění životy. A mám v plánu změnit i ten tvůj. Proč? Ptej se mě znova. Just because i am who i am.
Lucia Rien
Imaginace aneb všechno kolem nás
Rozdíl mezi realitou a sny? Není, neexistuje. Teda možná ano, ale rozhodně ne ve světě, kde jsem odevzdala své tělo, svoji duši a svoje já. Balancuju nad propastí vědomí a něčeho, co se ani nedá nazvat snem. Spíše Wonderlandem.
Lucia Rien
Bojovník
Můj svět je tvořen neustálými boji. Bojem o přežití, o lásku, o vděčnost. O možnosti stát se tou, kterou doopravdy chci být. A pomalu ale jistě cítím, že nastává situace, která se podobá míru.
Lucia Rien
Vyšší princip
Den za dnem, hodinu za hodinou, každou chvíli, kdy se mé nohy dotýkají země, po které kráčím, se můj svět stává nekonečným. Smrtelnost není, mé já nezná břehy, neví co to jsou hranice. Průměrnost hovoří jazykem, kterému nerozumím
Lucia Rien
And she is always really mine
Jsi mým nesplněným snem. Jsi něco, co bych ráda chtěla naplnit. Ale zároveň jsi něco, čeho se hrozně moc bojím. Jsi čistá láska, kterou neznám.
Lucia Rien
Sami sobě obrazem, sami sobě větrem
Není neviditelná. Není vlastně ani neuchopitelná, je tady. Mezi námi. Energie, která nás nechce nechat přestat doufat. Energie, která si nás oba najde, pokud bude chtít.
Lucia Rien
Ještě včera jsme tu stáli..
Ty a já. Jen my dva. A ty jsi zkusil tu hru kdy ses vzdálil.Věřím ti to asi tak zhruba stejně, jako ty věříš sám sobě že tvá rozhodnutí jsou v pořádku. Odpověz si sám.
Lucia Rien
My, světy kolem nás a podobný věci
Až tohle budeš jednou číst, a já vím, že budeš. Až poté si uvědomíš že tvoje existence není jen o bezesných nocí u počítače. Není to ani o tvé invazivní póze že nic není problém. Tohle je o nás dvou, o tom, co jsi nikdy nepřiznal.
Lucia Rien
Růžové requiem
Je zima. Ledový vítr bičuje do už tak staženého obličeje. Klišé ? Jistě. Všichni jsme se s ním setkali. A v některých případech je součástí našich životů víc než bychom si sami dokázali přiznat.
Lucia Rien
Pocit
Jsem požitkář. Dokážu si užívat věci, které nejsou vidět. Vlastně, hlavně si užívám věci, které nejsou vidět. Protože to, co je důležité, je očím neviditelné.
Lucia Rien
Den, kdy jsem přestala mít strach.
Píše se 27. listopadu, 1:15 ráno. A tento den se asi nezapíše do dějin lidstva. Tento den se zapíše v moji mysli jako ten, kdy jsem přestala mít strach.
Lucia Rien
Žihadlo
Utíkala se strachem, který ovládal celou její mysl, každý pohyb. Za svými zády nechávala tvory, ne zcela nepodobné člověku. Předbíhala je, protože si myslela, že to co nevidí, ji nemůže ublížit. Opak byl pravdou.
Lucia Rien
Láska, kterou cítím je ta opravdová
Ať jsi kdo jsi, je to krásné. My dva jsme se potkali proto, abychom si něco předali. Já jsem víla. A kdo jsi ty?Pověz...
Lucia Rien
Ztracená
Myšlenky kolem mě prolétají rychleji než padající hvězda. Chci je zastavit, uchopit. Nevím jak, nevím vlastně ani proč. Jediné co vím, je to, že pomalu ale jistě ztrácím důvěru v pocit, že je vše tak, jak má být.
Lucia Rien
Nezapomenutelná
Nikdo neví, kudy povedou naše kroky. Ovšem jen v globálném pohledu. Svoji cestu si můžeme vybrat, ať jsme chudí nebo bohatí, šťastní nebo smutní. Ať jsme, kdo jsme, vždy můžeme zanechat pocit, který je nenahraditelný.
Lucia Rien
Když zavřeš dveře
..otevřou se nové. Otevřou se cesty, které mnohdy vedou tam, kde jsi nikdy nedoufal že zavítáš. Avšak aby se tyto vrátka k novému otevřely, je zapotřebí za sebou i zavřít.
Lucia Rien
Láska v krychli
A já si tu ležím, ty hraješ.. A já vím že sice hraješ správnou melodii. Tu, která by dokázala rozehřát moje srdce. Ale zároveň cítím, že ji nehraješ tak úplně pro mě. Proč hraješ? A pro koho?
Lucia Rien
Neexistující.
Běžela, ohlížela se za sebe a strach ji nedovolil otočit hlavu do stupně, který by ten strach dokázal odvanout daleko, tam, kde nejsou žádní neexistující. Žádné bytosti, kterým se říká andělé.
Lucia Rien
One day
Píšu ti dopis, který s největší pravděpodobností nikdy nebudeš číst. Nepíšu ho vlastně ani tak pro tebe, jako spíš pro sebe samotnou. Respektive pro to já, které jsi probudil.
Lucia Rien
Čtyři, jako triangl, part eight
Každá duše, stejně jako říčka a rostlina potřebuje cosi jako déšť: naději, víru, důvod k životu. Když je nemá, všecko v té duši zmírá, i když tělo ještě přežívá; a lidé budou moci říkat:"Tady v tom těle býval kdysi člověk.
Lucia Rien
Dívka která asi spadla z nebe
Večerní Praha. Může být vlastně něco víc prvoplánovaného? Prostě jdeš,a nečekáš duhové setkání s lidmi kteří budou tvořit tvoji budoucnost. Čekáš špínu, bezdomovce a docela bullshit. A pak se objeví žena, která to všechno změní.
Lucia Rien
Sedmikráska
Skoro jako tehdá, když jsem seděla v poli, a kolem mě se vinuly stonky květin, které jsem už v té době nedokázala pojmenovat. Má mě rád, nemá mě rád.
Lucia Rien
Čtyři jako triangl, part seven
„Znechucuje mě, že muži a ženy musejí žít své životy takovým způsobem. Je to bolestivé pro ně a je to bolestivé i pro mě. Nevidím však z toho východisko. Jediné, co tudíž mohu dělat, je o té bolesti psát. ...
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
