Růžové requiem

Je zima. Ledový vítr bičuje do už tak staženého obličeje. Klišé ? Jistě. Všichni jsme se s ním setkali. A v některých případech je součástí našich životů víc než bychom si sami dokázali přiznat.

Procházím se ztemnělou Prahou. Bolí mě hlava. Vlastně mě nebolí jenom hlava. Bolí mě něco mnohem víc. I když si nejsem úplně jistá jestli bolest je to správné slovo. Zkuste popsat pocit jednorožce, který právě zjistil, že je ten poslední. 

9723 dní. Tolik přesně uběhlo ode dne, které zbyly do konce začátku uvědomení toho jednorožce. On věřil, že v tom není sám. Že tohle všechno mělo být vlastně jinak. Že ta duha, na které se narodil, je nekonečná. Kdy si užíval ten svět barev, dokud nezjistil, že všechny barvy byly vlastně jenom na paletě, která po určité míchanici zůstane šedá. 

Kráčím po světě, ve kterém se setkávám s různými bytostmi. Jsou to víly, bazilišci, bohové i skřítci. Objevují se a zase mizí. Občas si připadám jako skála. Jindy jako oheň. Vím, že se ve mě skrývá i voda. Vlastně je ve mě všechno. Chodím a tiše pozoruji vaše příběhy. Z těch příběhů pak skládám leporela, které tvoří knihu příběhů, která po mě zůstane do určité doby. Možná jednou budu prabába. Možná ne. Všechno je tak relativní...

Občas si říkám jestli není jednodušší mlčet. Jen tak být. Prostě zapomenout na to, že slova něco znamenají. Taky vás učili, že činy jsou silnější než slova? Mě ano. Otázkou zůstává, zda ty činy nejsou na úplně stejné úrovni jako ty slova. Mezi těmi miliony příběhů. Mají vůbec nějaký význam? 

Vše co bylo ve mě silné, umírá. Jediné co setrvává je naděje. Pořád tam je. Kdovíproč. Drží se jako klíště. Co ta naděje říká? 

Možná i ten tvůj příběh není úplně zbytečný. Možná že tvůj život nevyprchá tak rychle jako kouř z cigarety, který je podkreslený tím zvráceným pocitem, že sis zase slíbila, že tohle už neuděláš. Že si nedáš další krabičku a další sklenici vína. Že nepůjdeš o půlnoci stavět sněhuláka. Že nenapíšeš člověku, kterému jsi úplně jedno. Že nedořešené vztahy dojdou naplnění. Že ty banální představy, které se tě drží roky a roky se jednoho hezkého dne stanou pravdou. Že jsi pro někoho natolik důležitá, že tě bude čekat přede dveřmi a řekne ti že udělal hroznou chybu, protože si neuvědomil že se potkal s jednorožcem. 

Ten už skládá zbraně a smiřuje se s šedí.