Ještě včera jsme tu stáli..

Ty a já. Jen my dva. A ty jsi zkusil tu hru kdy ses vzdálil.Věřím ti to asi tak zhruba stejně, jako ty věříš sám sobě že tvá rozhodnutí jsou v pořádku. Odpověz si sám. 

Víš, ono je to vlastně docela normální. Je v pořádku že si nevíš rady sám se sebou. Nevíš, co si o dané situaci máš myslet. Odjakživa jsi spoután v tom, co se jakoby má. Co vlastně nesmíš. Co se nedělá. 

Vlastně, kdyby jsi vyrůstal v "normální" rodině. Tak by to bylo asi v pořádku. Ale ty nejsi stejný. Nejsi jako ostatní, Proto se nad tvojí hlavou stahují mračna.Konečně jsi poznal co je láska.Jakoby. Poznal jsi člověka který to vnímá podobně. Náhodou ten člověk je žena. Všechno se zdá v pořádku..ale..

Ale ono to není stejný. Ona je vlastně úžasná, jakoby. Ale do háje. Jen jakoby.

Jsou věci, který tě na ní prostě serou. Ono je to jako v pořádku. Respektive mělo by bejt. Ale někde vzadu cítíš,že je to prostě napiču. 

Z toho nejde ven. Jednou ses do toho dal a co dál ? Když uděláš krok zpátky, seš zmrd. Když ho neuděláš, budeš se trápit. 

Kdo ti dá odpovědi?  Ask yourself..