Skoro jako tehdá, když jsem seděla v poli, a kolem mě se vinuly stonky květin, které jsem už v té době nedokázala pojmenovat. Má mě rád, nemá mě rád.
Ležím, koukám do stropu a hlavou se mi honí myšlenky stejně divoké, jako byla včerejší noc. Chtěla bych říct, potkali jsme se v baru a alkohol udělal svoje. Ale není tomu tak.
Když jsem tě poprvé uviděla, zdálo se, že na tobě není nic zvláštního. Rozhodně jsi nevypadal jako člověk, kterému bych otevřela svoji duši víc, než komukoliv jinému. Ale ono se to stalo. Proč?
Dávno tomu, co lidé věřili na Lásku. Dávno již tomu, kdy jediný pohled na vesnické tancovačce stačil k tomu, aby se tvořily rodiny, kmeny a dějiny. Dnes už nic, co se neobjeví na veřejné sociální síti, nemá šanci přežít.
Tehdá, kdy ještě existoval princip vzájemné přitažlivosti ve Vesmíru, jsem stála na skále, která už hostila chodidla spousty tvorů, kteří věřili, že vášeň, cit a smyslnost nejsou jen slova z padesáti odstínu šedi. Tam jsem stála, vítr si hrál s mými vlasy a já věděla, že tenhle moment přijde.
Zjevil ses mi v realitě, kterou lidi nazývají sen. Zjevil ses tam, kde si lidé přejí dostat v momentě, kdy otevírají první láhev vína nebo potahují z ubalené cigarety, která svojí barvou slibuje vstupné do jiných realit.
Tam jsi stál a smál ses moji nevědomosti. Stál jsi tam, silnější než vítr, nebezpečnější než bouřka a krásnější než letní ráno, které všechny bytosti nechá vyspat do růžova.
My dva, v té mandragorové realitě, byli předurčeni k tomu, abychom se milovali. Abychom zapoměli na všechny pozemské statky. Aby krása, bohatství a úspěch zůstaly jen slovy, které jednou využijeme k nápsání románu, ve kterém budeme hrát hlavní roli.
Teď ležím v peřinách, které volají po ženské ruce, v pokoji, který slibuje jen brzký odchod domů. A říkám si proč tady vlastně jsem. Spousta žen se probouzí se stejným pocitem jako já. Ale já jsem vděčná. Jsem vděčná proto, že na rozdíl od nich vím, že to tak mělo být.
A zároveň vím, že musím potichounku posbírat své věci, pohladit tě po tváří a jednoho hezkého dne své dceři říct jen to že...
Hvězdy nám nepřály.
