Žena není otrokyně ani hračka

Spousta  mužů  považuje  ženu  za hračku,  se  kterou  si  chvíli  pohraje a odloží ji ve chvíli, když  maji  po ruce  pěknější  nebo  novější. Jiní  muži  zase  mají pocit,  že žena  je tu  od toho,  aby je  jako otrokyně obletovala,  zajišťovala potřebný servis a byla po ruce, kdykoliv si to jeho veličenstvo přeje.

V předchozím dílu seriálu “Pořádek nebo anarchie“ jsem v diskuzi našel následující vzkaz: “...ve Vaší citaci bible je navíc vyjmenováno, kdo nemá pracovat, ale o manželce ani zmínky. Z žen je to otrokyně a dcera, ale manželka...“

Jak je to s rolí ženy v Bibli?
Už na počátku, ve zprávě o stvoření, je napsáno: I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." (Bible, Genesis 2) Žena má být muži rovnocennou partnerkou. Mají spolu vytvořit pár, který se bude navzájem doplňovat, například tak, jako matička doplňuje šroubek.
Už na začátku Bible Bůh jasně ukázuje, jak vnímá roli ženy v manželství i ve společnosti. Tento ideál se ale postupně vytratil. Dějiny lidstva podávají svědectví o boji, který muži s ženami svádějí o to, kdo bude hrát první housle. Setkáváme se s vládou ženy, jinde zase pevně drží otěže ve svých rukách muž.

"Nezapomněl Bůh na ženu?" Tato otázka nás může napadnout, při povrchním čtení čtvrtého paragragu Desatera. Nakonec, posuďte sami: “Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.“ (Bible, Exodus 20) Opravdu zde není žádná zmínka o manželce. Jenže, ona tam není zmínka ani o manželovi. Bůh totiž v této smlouvě oslovuje stejně tak muže i ženu. Božími partnery se stávají oba dva.
Oba dva nesou odpovědnost za to, že každý sedmý den v týdnu mají spolu s nimi svátek i jejich děti, zaměstnanci, hosté a dobytek. Čtvrté přikázání totiž, mimo jiné, řeší i problém našeho sobectví. Pokud někdo v sobotu odpočívá podle rady 4. přikázání a při tom vyžaduje, aby na něj ve stejnou chvíli někdo jiný pracoval, těžko se dočká požehnání, které v tento den Bůh nabízí.

Ve vztahu k ženám je Bible na svou dobu velice pokroková.
Jakou pozici v tehdejší společnosti měla žena? Určitý obrázek si můžeme udělat z příběhu Abrahama, který měl krásnou manželku. Její krása se stala pro Abrahama nebezpečnou. Jednou se kvůli hladu dostali do Egypta a Abraham měl strach, že ho kvůli Sáře zabijí. Proto o ní raději říkal, že je jeho sestra. Brzy se ukázalo, že se nebál zbytečně. Farao skutečně Sáru odvedl do svého harému a kdyby nezasáhl Bůh, Abraham by ji už nikdy neviděl. Podobný příběh se opakuje později v Geraru.

Podle Bible dal Bůh už na počátku jasně najevo, že muž a žena si jsou rovni. Jsou sice každý jiný, ale mají být rovnocennými partnery.
Judaismus i křesťanství dávají ženě významné místo ve společnosti. Nevedou ani k diskriminaci žen, ale ani k jejich zbožňování. Proto například král Šalamoun napsal: “Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.“ (Bible, Přísloví 31) Jelikož všechny ženy nejsou "statečné", může platit i jiná možnost: “Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž...“ (Bible, Přísloví 27)

Mám rád slova apoštola Pavla, který nás muže vybízí: “Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval...“ (Bible, Efezským 5) Tahle slova můžeme jen těžko považovat za návod k diskriminaci žen. Nebyly stvořeny jako hračka pro muže ani jako otrokyně a dokonce ani jako objekt uctívání.
Bůh miluje ženy stejně jako muže. Proto i nás vede k tomu, abychom se navzájem respektovali a brali jeden druhého jako rovnocenného partnera. V takovém vztahu se pak může rozvíjet i naše vzájemná láska. (Ke vztahu mezi mužem a ženou se ještě vrátíme u sedmého přikázání.)

V dalším dílu přijde na řadu pátý paragraf Desatera, který řeší vztahy uvnitř našich rodin.