Viditelné znamení smlouvy

            Často jsem přemýšlel o tom, proč dává apoštol Pavel Abrahama za vzor víry. Jeho život není tak jednoznačný. Mnohokrát pochybuje o tom, co mu Bůh slíbil. Tvrdí o své ženě, že je to sestra, neustále pochybuje o tom, zda je ještě možné, aby měli se Sárou syna a tak bychom v tom výčtu situací, kdy se projeví spíš nedůvěra, mohli pokračovat.

            Pokud ale člověk čte jeho životní příběh a srovnává ho s příběhy jiných lidí té doby, musí dát nakonec Pavlovi za pravdu. Podobné je to i s jeho reakcí na rozhovor, který jsme četli minule. Bůh mu znovu připomíná svůj slib, že mu dá syna. Bůh jeho ženě mění jméno, protože se z ní stane matka velkého národa.

            Abrahamovi to vše připadá tak neskutečné, že se v nitru směje. Dokonce svou pochybnost vysloví i nahlas. Bůh ale dál trvá na svém a s tím se i rozejdou. Právě ve chvíli, kdy Bůh odchází, se projeví něco, co z Abrahama dělá otce víry: Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho.
Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil.
Abrahamovi bylo devětadevadesát let, když jeho neobřezané tělo bylo obřezáno. Jeho synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo jeho neobřezané tělo obřezáno. Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v týž den. Také všechna jeho čeleď, ať doma zrození či za stříbro od cizince koupení, byli obřezáni spolu s ním." (Genesis 17,22-27)

            Přestože má pochybnosti o tom, co mu Bůh slíbil, stojí o to, aby s ním Bůh uzavřel smlouvu. Viditelným znamením této smlouvy má být obřízka všech mužů v jeho táboře. O tom jsme spolu uvažovali už dřív. Je to Bůh, kdo přichází s tímto požadavkem. Vysloví tuto podmínku pro uzavření smlouvy, která je pro Abrahama a jeho potomky velice výhodná.

            Abraham sice pochybuje o mnohém z toho, co slyšel, ale okamžitě, jakmile mu to situace dovolí, přistoupí k obřízce. Nejen své, ale i všech mužů ve svém táboře. Chce, aby všichni mohli mít jistotu, že se mohou spolehnout na pomoc i ochranu samotného Hospodina. Všichni muži dostávají díky Abrahamově věrnosti něco, co jim několikrát denně připomene, kdo se o ně stará a na koho se mohou spolehnout.

            Občas přemýšlím nad tím, proč v tomto případě Bůh opomíjí ženy. Proč i jim nedává něco, co by jim během dne připomínalo, kdo je jejich obráncem a Pánem. Poslední dobou docházím k závěru, že víra ženy je jiná, než víra muže. Muž potřebuje vidět Boha, ženě stačí, když Boží lásku a ochranu cítí. Zdá se mi, že ženy jsou ve víře daleko silnější, než my, muži. Je to ale jen můj osobní názor a pravda může být úplně jiná. Jeno ale vím bezpečně. Bůh nepřehlíží ženy. Ty jsou pro něho stejně důležité, jako my muži.

            Obřízka je vnější znamení pro člověka. Bůh nepotřebuje žádné naše viditelné znamení. Apoštol Pavel, když píše o obřízce, konstatuje: "Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha." (Římanům 2,28-29) Pro Boha není podstatné to, co je viditelné navenek. Už prorok Samuel říká: "Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce." (1. Samuelova 16,5)

            Jako kluk jsem přemýšlel o tom, jaký význam pro mne bude mít, když se nechám pokřtít. Rozuměl jsem tomu tak, že to bude okamžik, kdy se svým Bohem uzavřu věčnou smlouvu, u které budou lidé, kteří jsou pro mne důležití. Nakonec jsem tento krok udělal a dodnes toho nelituji. Křest byl předělem mého života. Mnohokrát jsem se na tento krok víry odvolával ve své modlitbě. Mohu říci, že Bůh drží slovo, které mi dal, když jsme spolu uzavírali tuto viditelnou smlouvu. Musím také přiznat, že já tuhle smlouvu mnohokrát porušil. Proto jsem rád, že ji mohu každý rok několikrát obnovovat během přijímání symbolů Ježíšovy oběti.