Veselý hospic

        Mnoho lidí má strach z důchodu. Bojí se, že se budou nudit a nebudou mít co dělat. Neumí si představit, že by od rána do večera seděli u televize a sledovali stupidní seriály a telenovely, nebo by jim zbyla jen hospoda.

        Díky své práci se často setkávám s důchodci. Ti "mí" se nenudí. Dnes chci svých pár řádků věnovat kamarádce Emilce.

        V důchodu už je delší dobu, ale její věk byste jí určitě nehádali. Píše písničky pro děti, skládá básně a spousta lidí využívá její umění napsat krásné přání k narozeninám, svátku, svatbě nebo třeba k přírůstku do rodiny. Myslela si, že u toho už zůstane.

        Když její přátelé v církvi založili pěveckou skupinu, tak se přidala. Letos je napadlo, že by se svým programem mohli začít přinášet radost a potěšit pacienty v domovech, které poskytují sociální a léčebnou péči. Mezi ně patří i místní hospic, kde leží pacienti s nevyléčitelnými chorobami. Co naplánovali, to také udělali.

        Zdravotní sestry a dobrovolnice pomohly všem klientům, kteří projevili zájem, aby se mohli zúčastnit koncertu. Pak vše začalo. Klienti poslouchali písničky i příběhy, které jim vyprávěli vystupující zpěváci, mezi kterými byla i Emilka. Všichni měli dobrý pocit z toho, jak posluchačům začíná z očí i tváří zářit radost.

        Vystoupení skončilo a Emilka se chystala domů. Při loučení se setkala s pracovnicí, která vše organizovala. Ta jí řekla: "Víte, že tu také zpíváme?" A pak vyprávěla o tom, že v rámci muzikoterapie se s několika klienty jednou týdně schází, aby si zazpívali lidové písně. Hraje jim k tomu na zobcovou flétnu, což má ale jeden háček. Může buď hrát nebo zpívat.

        V té chvíli si Emilka vzpomněla na svou kytaru. Zeptala se: "A nepomohlo by vám, kdybych přišla s kytarou?" Od té doby navštěvuje hospic pravidelně. Doma natiskne kartičky s povzbuzujícími citáty, o které se podělí hned v úvodu setkání. Pak začnou tradiční písničkou "Okolo Frýdku cestička", po ní přijde na řadu "Beskyde, Beskyde..." a pak už zpívají další a další oblíbené písničky, které si pamatují ze svého dětství a mládí, dokud jim stačí dech.

        Důchod je fajn, dokud máme někoho, komu můžeme přinést kousek dobré nálady. Emilka se přidala k lidem, kteří chtějí klientům hospice zkvalitnit a zpříjemnit závěr jejich života. Ono to ale funguje i naopak. Také její život dostal nový rozměr a novou kvalitu.

        Pěkná píseň, nejen ta lidová, dokáže zázraky. I v hospici.