Věřil bych, ale bojím se...

Během vojenské služby mi můj nadřízenýný řekl: “Já vím, že je Bůh. Přesvědčil jsem se o tom za války na východní frontě. Jenže, kdybych to řekl nahlas, tak mne vyhodí z práce. A já nic jiného, než harašit zbraněmi, neumím!“

Strach z následku přijetí Boha je jedním z důvodů, proč dnes někteří lidé svou víru raději nerozvíjí a snaží ji v sobě spíše potlačit. Často pak hledají různé záminky pro to, aby sami sebe přesvědčili, že se rozhodli správně. Víra v Boha dnes není populární.

Setkávám se s dětmi, které kvůli své víře prožívají problémy v rodině. Rodiče jim zakazují kontakt s věřícími kamarády. Jejich zákazy jsou motivovány strachem. Příliš často slyší o dětech, které po vstupu do sekty opustily rodiče a přerušily s rodinou veškeré styky.

Další lidé mají strach, že kdyby přijali křesťanské principy, neobstáli by v zaměstnání. Nedávno mi jeden dealer řekl: “Kdybych v práci přestal lhát, tak bych nic neprodal.“

Znám ženy, kterým manželé zakazovali chodit na bohoslužby. I za těmito pokusy o omezování osobní svobody byl strach mužů, že se jim ženy odcizí a budou pak všechen čas trávit různými církevními aktivitami.

Setkal jsem se také s muži, kteří měli strach z vlastní proměny, která by nastala, kdyby přijali víru v Ježíše Krista. Vycházeli z poznání, jak víra změnila jejich manželky. Jeden z nich mi řekl: “Jsem rád, že víra z mé ženy udělala lepší manželku i matku. Ale kdybych já jednal stejně jako ona, měli by mne mojí kamarádi za hlupáka. A to nechci.“

Vzpomínám na setkání s člověkem, který za totality pracoval v Ozbrojené stráži železnic. Byl členem KSČ. Měl před sebou skvělou kariéru. Pak od svého kolegy dostal Bibli a začal ji číst. Pochopil, že jeho život může vypadat jinak. Začal chodit na bohoslužby a připravoval se na vstup do církve. Když se o tom dověděl jeho šéf, řekl mu: “Soudruhu, vyber si. Buď práce nebo Bůh!“ Měl malé děti a dostal strach, že by je neuživil. Bůh šel stranou. Když jsme se o dvacet let později setkali, byl bohatší o spoustu životních zkušeností. Díky nim poznal, že víra je pro jeho další život důležitější než kariéra.

Spousta lidí se bojí dát Bohu ve svém životě prostor. Příčin strachu z tohoto kroku je spousta. Uvedl jsem jen některé. S podobným strachem se v životě setká každý z nás. Když mne vyslýchali na Krajské správě StB v Brně, také jsem měl strach z toho, co mi slibovali, když nepodepíšu. Tehdy mi pomohl jeden biblický text, který jsem mezi dvěma výslechy četl:
“Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ (Bible, Izajáš 41)

Tímto článkem své uzavírám úvahy o tom, proč mnozí lidé odmítají víru v Boha. Od příštího týdne budu psát o důvodech, které mi pomáhají při mém rozhodování, zda dál rozvíjet mou víru v Boha.

Ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj prohlásil: "Tvá nevíra nevyplývá z toho, že by Bůh neexistoval, ale z toho, že na tvé víře je něco nesprávného."

Děkuji vám všem, kteří jste psali (a doufám, že budete psát i nadále) v diskuzi své názory. Bez ohledu na to, zda jste ateisté nebo věřící.
Díky těm, co v diskuzích zůstávají slušní a místo urážek raději uvádějí své argumenty a důvody pro svůj postoj.
Vaše otázky i postřehy mi pomáhají podívat se na mou víru i z úhlů, které mi doposud unikaly.