Proč se bojíš zeptat?

„Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“ Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstával skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat. (Lukáš 9,44+45)

„Kdo se neptá, zemře jako hlupák“, říkával náš učitel. Čím jsem starší, tím více mu dávám za pravdu.

     Kdyby se lidé v zástupu i učedníci nebáli zeptat, určitě by si ušetřili spoustu zbytečných starostí a problémů, které prožívali, když byl ukřižován. Od pátku do neděle se pak ukrývali, protože se báli farizeů a zákoníků. Měli strach, že se zmocní také jich a nechají je ukřižovat.

     Z jejich chyby se můžeme poučit i my. Bible opakovaně vybízí každého, kdo ji otevírá, aby se beze strachu ptal Boha vždy, když nerozumí tomu, co čte.
     Můj táta mne už v dětství učil, abych se vždy modlil dřív, než začnu naslouchat poselství Bible. Vždyť i Jakub, Ježíšův bratr, radí: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.“ (Jakub 1,5)
     Nejen při čtení Bible, ale dokonce i v běžném životě si často uvědomuji, jak velký mám „nedostatek moudrosti“, a jsem rád, že o ni mohu prosit Boha. Těší mne, že se Stvořitele také mohu ptát vždy, když něčemu nerozumím. Ne vždy mi odpoví, protože mnohé bych nepochopil. I tam získávám jistotu, že ví o všem, co prožívám, a tak v tom nejsem sám.

     Nebojme se ptát. Bůh s tím počítá. Má na nás dostatek času. Kdo se neptá, umře jako hlupák. Ptejme se. Vyplatí se to.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)