Petrova mučednická smrt (Začalo to zklamáním 61)

Petrovo působení v Římě přerušil požár města, po kterém začíná pronásledování křesťanů, na které císař svaluje vinu za zničení skoro poloviny metropole. Apoštolovi se nějakou dobu daří ukrývat. V této nesnadné době začíná psát svůj druhý dopis.

Své poselství začíná slovy: "Apoštol a služebník Ježíše Krista – Šimon Petr – posílá tento dopis všem, kterým Bůh a náš zachránce Ježíš Kristus dal tutéž vzácnou víru jako nám. Přeji vám, abyste prožívali Boží dobrotivost a pokoj. Toho dosáhnete hlubším poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána." ⁽¹⁾

Petr ve svém dopise varuje před falešnými učiteli, kteří budou chtít odvést věřící od Ježíše Krista. Za peníze budou ochotni udělat cokoliv. Budou kázat vodu, ale pít víno. Jejich konec bude podle apoštola horší než jejich začátek, protože je postihne Boží soud.

Apoštol také varuje před nebezpečím, které vyplývá z dlouhého čekání na Ježíšův návrat: "Především vám chci připomenout, že v posledních dnech tohoto světa se objeví posměvači, kteří si budou žít po svém a budou se vysmívat:´Ježíš přece slíbil, že znovu přijde. Kde tedy je? Naši otcové již zemřeli a od stvoření světa se nic nezměnilo.´" ⁽²⁾

Bůh na rozdíl od nás, není na čase závislý. Proto se nám může zdát, že už to trvá příliš dlouho: "Ale nezapomínejme, moji drazí přátelé, že pojem času je u Pána jiný, než u nás. Pro něho může být jeden den jako tisíc let a tisíc let jako pouhý den.
Není to tak, jak si někteří myslí, že by se s naplněním svých slibů opozdil. Spíše má s námi velikou trpělivost. Nechce, aby byl někdo zničen, ale aby všichni zanechali svou bezbožnost a obrátili se k němu."⁽³⁾

V závěru dopisu Petr znovu připomíná: "Den soudu přijde tak náhle a nečekaně jako zloděj  noci. V ten den zmizí nebesa s děsným rachotem, hmota se bude žárem rozkládat a země se vším, co je na ní, bude spálena.
Když všechno má takto podlehnout zkáze, jak se na ten den připravíte? Nechte se vést Božím slovem a poddejte se Bohu. Dokazujte, že na ten den čekáte a upřímně po něm toužíte.
Je pravda, že  ten den nebesa shoří a hmota se rozplyne strašlivým žárem,  ale naše naděje se upíná k novému nebi a nové zemi, které nám Bůh přislíbil. Tam bude jen dobro." ⁽⁴⁾

Ježíš Petrovi oznámil, že jeho život se už pomalu chýlí ke konci. Apoštol ví, že nepřežije Nerovo tažení proti křesťanům. Svůj dopis zakončí naléhavou prosbou: "Moji milí, varoval jsem vás, a tak si dejte pozor, aby ani vás tito bludaři nestrhli z pevného základu víry. Usilujte o duchovní růst a hlubší poznání Pána Ježíše Krista. Jemu patří všechna sláva  nyní i na věčnosti!" ⁽⁵⁾

Petrovi přátelé dopis opisují a jeho kopie posílají do všech sborů, se kterými mají spojení. Po poslech vyřizují, aby si křesťané pořizovali opisy nejen Petrových, ale i Pavlových dopisů. Byly napsány k jejich povzbuzení  růstu ve víře.

Nedlouho poté, co Petr dopsal svůj dopis, objevují Římané jeho úkryt. Nero o něm ví, že je jednou z vůdčích osobností křesťanství a proto toužil po jeho zatčení a popravě. Petr a Pavel se tak ve stejné době ocitají v císařském žaláři, aniž o tom ale ví. Zatímco Pavel, jako římský občan má přece jen vlídnější zacházení. Petr jako Žid a cizinec s něčím takovým počítat nemůže.

Soud je rychlý. Nero, který při soudu s apoštolem Pavlem odmítl nabídku Boží milosti, v tomto případě ani chvíli neváhá. Na obviňování svého svědomí reaguje tím, že ještě zvýší svou nenávist vůči křesťanům. Už mu nestačí, když křesťané umírají. Chce je ještě před jejich smrtí mučit, aby tím zvýšil jejich utrpení.
Apoštol Petr je proto odsouzen k bičování, po kterém má být ukřižován. Když vyslechne rozsudek, vybaví se mu smrt jeho Pána. Vzpomíná na své zapření a prosí Ježíše, aby mu dal sílu obstát i v této poslední zkoušce. Když je přiveden na místo popravy, žádá, aby mohl zemřít hlavou dolů.

A Nero? Zachránilo ho, že požár Říma svedl na nevinné křesťany? Když se proti němu o necelý rok později vzbouří místodržitelé několika provincií a nepodrží ho ani jeho osobní garda, spáchá raději sebevraždu.

Církev i v tomto těžkém období, kdy umírají tisíce křesťanů, dál roste. Statečnost a odvaha prvních mučedníků přivádí k Ježíši tisíce nových následovníků.
Na Štěpánovi, Jakubovi, Pavlovi, Petrovi a dalších mučednících se naplnila prorocká slova apoštola Pavla: "...zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář. Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení. Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země.
A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás." ^{(6)
_______________________________________________________________________________________________________________
(1)}2.Petr 1,1-2;  ⁽²⁾2.Petr 3,3-4; ⁽³⁾2.Petr 3,8-9;  ⁽⁴⁾2.Petr 3,10-13;  ⁽⁵⁾2.Petr 3,17-18;  ⁽⁶⁾Židům 11,36-40