Není to samozřejmost

            Jen málo lidí si uvědomuje, jak ošidné je považovat vše za samozřejmé. Když se narodí zdravé dítě, je to zázrak. A když se nám to dítě podaří dobře vychovat, je to ještě větší zázrak.

Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. (Lukáš 2,40+52)

            Lékař Lukáš si všímá, jak se Ježíš postupně vyvíjí, jak roste a učí se nové dovednosti, aby jednou mohl dospět a splnit pak úkol, kvůli kterému se rozhodl narodit jako člověk.

            Proč si toho Lukáš všímá? Copak to není samozřejmost, že jsou děti zdravé a že rostou? Ne, není to samozřejmost. Znám rodiny, jejichž děti se s pomocí lékařů snaží porazit nemoc, která jim brání v tom, aby se jednou dožily dospělosti.

            Ještě větší tragédií je však to, když rodiče nezvládají výchovu svého dítěte, ze kterého se pak stává nezvladatelný tvor, který neumí nic jiného, než svým sobeckým životním stylem škodit nejen sobě, ale i každému, kdo se s ním setká.

            Osobně jsem přesvědčený, že jednou z výhod, které mi přináší má víra, je opora, kterou jsem v ní nacházel při výchově svých synů. Ještě dnes se mi vybavují situace a období, které jsme společně zvládali jen díky síle, kterou nám dodávala víra.

            Vím, že mnozí lidé považují víru za „berličku“. Není to pravda. Víra není nějaká „berlička“, ale festovní berla, o kterou se mohu opřít vždy, když potřebuji pevnou půdu pod nohama. Jsem rád, že ji mám a doufám, že mi bude sloužit i nadále.

            Bože, není to samozřejmé, že mám zdravé a milé syny. Děkuji Ti za to a prosím za rodiny, které takové štěstí nemají.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Poslušnost, která se vyplatila ...