Loučení s efezskými staršími (Začalo to zklamáním 48)

Představení efezského sboru přicházejí do Milétu hned druhý den. Těší se na setkání s Pavlem i jeho spolupracovníky. Chtějí mu vyprávět, co je u nich nového a také se těší na Pavlovy zprávy z jeho cesty.

Po radostném přivítání Pavel nejdříve naslouchá bratrům a sestrám z Efezu. Z toho, co od nich slyší, má radost. Vyprávějí mu, že sbor žije a stále roste. Mnozí členové se odstěhovali do okolních měst, kde pokračují ve své misii a tak vznikají nové sbory. Toto radostné vyprávění několikrát přerušují a společně děkují Bohu za jeho požehnání.

Potom si bere slovo Pavel: "Jistě si pamatujete, že jsem u vás po celý čas sloužil se vší skromností. Neustále jsem musel čelit velkým obtížím a úkladům ze strany Židů. Neopomenul jsem nic, co jste měli slyšet. Hlásal jsem to veřejně i v soukromých domech. Židům i pohanům jsem stejně zdůrazňoval, že musí Bohu vyznat své hříchy a uvěřit v Ježíše Krista jako Pána všech." ⁽¹⁾ Vypráví o tom, že ho Duch svatý posílá do Jeruzaléma, kde ho nečeká nic dobrého.

Starší efezského sboru napjatě poslouchají: "Dnes naposledy mluvím k vám, ke kterým jsem tolikrát hovořil o Božím království. Mohu říci, že mou vinou nikdo neztratí věčný život. Vše, co mi dal Bůh, jsem vám vyřídil. Teď je řada na vás..." ⁽²⁾ Pavel se na chvíli odmlčí, protože si přeje, aby si představitelé efezského sboru dobře uvědomili, že odpovědnost bude od této chvíle ležet na nich.

Po chvíli pokračuje dál: "Teď je řada na vás, abyste si dobře počínali a jako pastýři vedli stádo, které vám svěřil Duch svatý. Pamatujte, že Kristus za ně prolil svou krev." ⁽³⁾ Když vidí, jak pozorně ho efezští starší poslouchají, pokračuje dál tím, co mu cestou na poušti zjevil Duch svatý: "Vím, že po mém odchodu se mezi vás vplíží jako draví vlci falešní učitelé a nadělají ve stádu škody. Dokonce z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu a přetahovat lidi na svou stranu. Buďte na stráži a pamatujte, že jsem po tři roky ve dne v noci na každém osobně pracoval, i když to nebylo lehké." ⁽⁴⁾

Apoštol chvíli vzpomíná na společně strávené roky a pak pokračuje: "Teď vás tedy poroučím Bohu a jeho milostivému slovu, které má sílu vás zdokonalovat a zajistit vám dědičný podíl mezi jeho věrnými. Nikdy jsem od vás nežádal peníze ani oděv. Svýma rukama jsem si na vše vydělával pro sebe i své pomocníky. Snažil jsem se vám dát příklad. Vaší povinností je ujímat se slabých a pracovat pro ně." ⁽⁵⁾ Nakonec je vyzývá, aby měli na paměti slova Pána Ježíše: "Větší radost je dávat, než dostávat!" ⁽⁵⁾

Všichni pak poklekají a modlí se. Nejdříve efezští prosí Boha, aby Pavla provázel na jeho další cestě. Po nich pak Pavel vyprošuje pro své bratry a sestry v efezském sboru Boží požehnání. Všichni při tom pláčou. Bolí je, že na této zemi už Pavla neuvidí. Doprovázejí ho až na loď

Naše skupina, směřující do Jeruzaléma, se po tomto rozloučení vydává lodí na další cestu. Zastaví se krátce na ostrovech Kós a Rhodos, odkud pokračují do městečka Tatara, jehož přístav leží na pobřeží Malé Asie. Tam přestoupí na další loď, na které obeplouvají Kypr a brzy na to jsou už v přístavu Týr. Zde prožívají pět klidných dnů s místními křesťany. Pavel je znovu varován, že ho v Jeruzalémě čeká zatčení. Podobné je to i na další jednodenní zastávce v Ptolemaidě, odkud se přepraví do Césareje.

Také tam chvíli odpočívají, tentokrát na návštěvě u diakona Filipa, který se zde usadil, když ho Duch svatý odnesl ze Samaří. Má sedm dcer, které všechny patří do skupiny, která v Césareji a okolí pořádá přednášky o Ježíši Kristu.

V době, kdy Pavel odpočívá u Filipa, přichází na návštěvu z Judeje prorok Agabos. Navečer prosí Pavla, aby mu půjčil svůj opasek. Poutá si jím ruce i nohy a pak říká: "Duch svatý mi ukázal, že majitele tohoto opasku židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají ho pohanům." ⁽⁶⁾

Všichni v té chvíli začínají plakat. Pavel jako jediný zůstává klidný a prosí je: "Proč tolik pláčete a děláte mi to těžší? Pán Ježíš přece stojí za to, abych byl pro něho uvězněn a třeba i zabit." ⁽⁷⁾ Jeho pokoj, s jakým to vše snáší a také slova, která jim říká, přinášejí všem klid a tak se najednou místností ozývá: "Ať se tedy stane, co chce Bůh." ⁽⁷⁾

Druhý den se Pavel se svým doprovodem vydává na poslední část cesty do Jeruzaléma, kterou už musí absolvovat pěšky.
^{_____________________________________________________________________________________________________________ (1)}Skutky 20,18-21; ⁽²⁾Skutky 20,25-28;  ⁽³⁾Skutky 20,28;  ⁽⁴⁾Skutky 20,29-31;  ⁽⁵⁾Skutky 20,32-35;  ⁽⁶⁾Skutky 21,11;   ⁽⁷⁾Skutky 21,13-14;