Král, který bude vládnout navěky

         Pomalu se blížíme k závěru písně, kterou David složil v den, kdy skončilo jeho několikaleté utíkání a skrývání se před Saulem a dalšími nepřáteli.

Jeho 18. žalm je písní, která vyvěrá z vděčného srdce. Velice dobře totiž ví, kdo má hlavní zásluhu na tom, že přežil všechny nepřátelské útoky.
"Dal jsi mi vyváznout ze vzpoury mého lidu,
   mé panování jsi sám upevnil
   a další národy jsi podrobil mé vládě.
Ti cizinci, co dřív proti mně štvali,
   na slovo mi slouží, chtějí se zalíbit,
   pokorně mi otvírají své tvrze." (Žalm 18,44-46)
Tato slova mi připadají spíš jako prorocké vidění světa, než jako reálný pohled na situaci. David ještě nemá moc nad Izraelem pevně v rukách, ale zpívá, jako by tomu tak už bylo. Nespoléhá přitom na své diplomatické schopnosti nebo na válečnické umění, ve kterém se během nuceného exilu zdokonalil. Ze slov jeho písně je zřejmé, že se vírou chopil Božích zaslíbení, která dostal prostřednictvím Samuela, který ho před léty na Hospodinův příkaz pomazal za krále na Izraelem.
"To proto, že jsi živý, jediný,
   Bůh žehnající, skála má a spása,
   buď tobě sláva, vyvyšuji tě.
Jsi silný Bůh, sám vykonáváš pomstu
   a tobě náleží ten, koho jsem porazil.
Jsem vysvobozen od nepřátel zvenku,
   a kdo uvnitř povstal, je též podroben;
učinil jsi konec násilí krutých." (Žalm 18,47-49)
David prožil část svého života i mezi Pelištejci, kteří byli úhlavními nepřáteli jeho lidu. Zblízka poznal život dalších národů i jejich božstva. Nyní se ohlíží nazpět a konstatuje, že jediným skutečným a živým Bohem je Hospodin.
     Život krále Davida nebyl nikdy snadný a bezproblémový. Obdivuji, jak se naučil zříct se práva na pomstu. V jeho době bylo běžné, že vítěz často nechal povraždit všechny příbuzné svého poraženého nepřítele. David to odmítá a prosí Boha, aby se sám zastal svého pomazaného. Proto si přeje, aby to byl Bůh, kdo bude soudit a trestat nejen jeho, ale i jeho nepřátele.
     Přitom neopomene poznamenat, že Hospodin není krutým panovníkem a proto nemá zálibu v násilí. Naopak. Vždy se snaží násilí, které vyprovokuje hřích, co nejrychleji ukončit.
     Nyní je David svobodný. Konečně usedne na izraelský trůn, aby vedl svůj lid k věrné a poctivé službě Hospodinu. Jeho utíkání je u konce. Konečně se může i se svou početnou rodinou usadit. Jeho srdce je plné vděčnosti a chvály.
"Tak tě chválím, Pane, před národy,
   tvé svaté jméno zpívám ve svých žalmech.
Jak úžasně ses zastal svého krále,
   jakou láskou zahrnuješ Davida
   a slibuješ, že právě z jeho rodu přijde Král,
   který bude vládnout na věky." (Žalm 18,50-51)
Největší důvod k radosti a chvále si David nechal na konec. Jedním z jeho potomků bude i Mesiáš. Král, který bude vládnout věčně v nebeském království.
     K této radosti se dnes můžeme přidat. I my totiž patříme mezi pozvané.