Hrdinové odcházejí potichu

V tom humbuku, který se strhl kolem neudělení jednoho vyznamenání, zapomínáme, že i kolem nás žijí lidé, kteří nikdy nedostanou žádný řád ani vyznamenání a přesto si zaslouží náš obdiv a naši úctu. Chci připomenout jednoho z nich.

V patnácti s kamarády založili partyzánský oddíl. Když chtěli vyloupit německý transport zbraní, všichni, až na jednoho doplatili na svou nezkušenost a mládí. Přežil jen on a tehdy se za to styděl tak, že o tom nikdy moc nemluvil.
            Když bylo pod vedením jedné strany a vlády populární opouštět církev a Boha, nastoupil na teologický seminář, protože chtěl sloužit těm, kteří si víru chtěli udržet.
            Během studia onemocněl a lékaři mu dávali maximálně 14 dnů života. On se ale téhle prognóze vzepřel a žil ještě dalších šedesát šest let.
            Nemoc mu mnohé vzala, ale díky ní se seznámil se svou životní láskou, se kterou pak vychovali pět dětí.
            V dalších létech ho čas od času sbalili, vyslýchali i mučili, ale ani o tom nikdy moc nechtěl mluvit.

            Bylo by toho víc, na co bych mohl vzpomínat. Naplnila se na něm slova: „Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země. A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.“ (Židům 11,38-40)

            Srdce tohoto hrdiny včera dotlouklo. Nepíšou o  něm média, nedostane medaili ani žádný řád nebo klíč na hradě ani v podhradí. Odešel s vírou, že jednou dostane to nejcennější ocenění. S vírou, že se i na něj budou vztahovat slova apoštola Pavla: „Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.“ (1.Tesalonickým 4,13-18)

            Táto, včera tvé srdce dotlouklo. Bez kamer a pozornosti médií. Potichu, v klidu a pokoře, která je skutečným hrdinům vlastní. Pro mne jsi byl a zůstaneš hrdina, jehož život jednou ocení nebesa. Táto, díky za vše.