Dítě místo pejska

Jel jsem tehdy z Prahy do Jeseníku. Na Hlavním nádraží jsem našel prázdné kupé a těšil se, jak si zdřímnu. Těsně před odjezdem nastoupila do vlaku mladá maminka s malým Petříkem a po ní ještě na poslední chvíli doběhla starší paní. Obě si vybrali kupé, kde jsem seděl.

Pokoušel jsem se usnout, ale moc to nešlo. Buď mne budil malý klučina, nebo rozhovor obou spolucestujících. Starší paní se nejdřív rozplývala nad tím, jak je Petřík, který měl v té době necelé dva roky, šikovný. Potom se začaly bavit o takových těch věcech, které chlapy vůbec nezajímají a já konečně začal podřimovat.

Když jsem se pomalu probouzel, obě ženy právě probíraly tatínka malého Petříka. Jeho máma vysvětlovala, že tatínka nepotřebují. Takový chlap, jakého by chtěla, stejně existuje jen v pohádkách, tak proč se otravovat s nějakým mužským. Petříka si vychová sama a nikdo jí do toho nebude mluvit.

Druhá paní se jí snažila oponovat: "Kluk přece potřebuje mužský vzor a v dospívání kamaráda..." Nestihla ale dokončit ani druhou větu. Mladá paní jí skočila do řeči s tím, že všichni chlapi jsou stejní darebáci, jako její otec. Jezdil po zahraničních montážích, kde měl určitě spoustu ženských. Pak se jednou vrátil domů dřív než měl a našel ve své posteli cizího chlapa. Udělal z toho aféru a pak se odstěhoval a dával jim jen tolik peněz, kolik stanovil soud.

Zkušenější paní se ale nedala odradit. Znovu zkoušela Petříkově mamince vysvětlit, proč by měla svému dítěti dopřát tatínka. Mladé paní se to vůbec nelíbilo a nakonec celou diskuzi ukončila větou: "Podívejte se, někdo má psa, já si místo pejska pořídila dítě!"

Tím jejich rozhovor opravdu skončil, protože na tato slova už starší paní nenašla odpověď. Jen nevěřícně zakroutila hlavou, vytáhla knížku a pustila se do čtení. Nebo se tak alespoň snažila vypadat. Na příští zastávce jsem přestupoval.

Jel jsem pak dalším vlakem na Jeseník a přemýšlel. Nejdříve o tom, že si Petříkova maminka měla raději pořídit toho pejska. Pak jsem začal uvažovat o své mámě. Kdyby tehdy existovaly mobily, určitě bych jí zavolal a řekl, jak jsem rád, že si mne nepořídila místo pejska. Asi by tomu v té chvíli nerozuměla. Také bych jí řekl, jak jsem rád, že to s tátou spolu vydrželi, i když to také určitě nebylo vždycky snadné.