Čtyři vysmátí bezdomovci

Čtvrtek 23.prosince dopoledne. Parkoviště supermarketů praskají ve švech, lidé skoro šílí, někteří se málem perou o akční zboží.  Před obchodem sedí  čtyři bezdomovci a nikam nespěchají.

Na to, že je konec prosince, jim počasí přeje. Lavička je v závětří a ještě se do ní opírá sluníčko. Prostě páráda. Ti čtyři v pohodě sedí, vyprávějí si vtipy a vesele se při tom smějí. Vůbec jim nevadí, že se všichni okolo ženou za nákupy, aby mohli zítra prožít svátky klidu a míru. Tihle čtyři mají klid a mír už teď.

Tuhle příhodu mi dnes vyprávěla kamarádka Hanka. Šla ještě koupit nějakou drobnost. Vychutnávala si, že nemusí bláznit, protože už má doma všechno hotové. Svítilo sluníčko a tak ten drobný nákup brala jako příjemnou procházku.

Sledovala ostatní, kteří se seznamem nákupů přebíhali a přejížděli od jednoho obchodu ke druhému. Měla pocit, jako by ona jediná neměla žádné starosti. Když uviděla ty čtyři, zjistila, že někteří lidé mají ještě větší předvánoční pohodu než ona.

Už léta sleduji, jak se ze svátků klidu a míru stávají svátky stresu, shonu a nervozity. Dny plné napětí, kdy jedeme na doraz. Od konce září jsme v obchodech nuceni poslouchat koledy až do omrzení, takže když konečně přijde štědrý večer, už je nemůžeme ani cítit.

Ti bezdomovci nám tak trochu nastavují zrcadlo naší vlastní hlouposti. Ne, nechtěl bych s nimi měnit, až zima zase trochu připomene, v jakém ročním období se nacházíme, už tak vysmátí nebudou.

Možná bychom se měli zamyslet sami nad sebou a nad tím, jestli místo shánění drahých dárků a vyřizování půjček není lepší si v klidu sednout a dát našim nejbližším jako dárek sebe - svůj čas, pozornost a také lásku. (Nejen v době vánočních svátků.)