Bůh, který neopouští

            Abram putuje krajinou, hledá vhodnou pastvu pro svá stáda a přitom poznává zemi, kterou jednou Hospodin daruje jeho potomkům. Přestože zatím nemá žádné dítě, spoléhá na to, že Bůh splní své slovo.

            Roky ubíhají a Abram stále kočuje krajinou: I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.
Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: "Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu. Až tě spatří Egypťané, řeknou si: »To je jeho žena.« Mne zabijí a tebe si ponechají živou. Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu."
Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná. Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy.
Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji.
Farao tedy Abrama předvolal a řekl: "Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena? Proč jsi říkal: »To je má sestra«? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!"
A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl. (Genesis 12,10-20)

            Tento příběh je velice zajímavý a prozrazuje nám jednu vlastnost, kterou se Bůh zásadně liší od nás, hříšných lidí. Bůh je totiž absolutně věrný. I v situacích, kdy mu přestáváme důvěřovat, podobně jako Abram, nás Bůh neopouští a je připraven zasáhnout.

            Abram má s Bohem uzavřenou smlouvu. Hospodin mu už několikrát dokázal, že se může spolehnout na jeho pomoc, přesto Abram před cestou do Egypta najednou začne pochybovat. Má tak velký strach o svůj život, že je ochotný se rozloučit se svou milovanou manželkou a věnovat ji faraónovi jako další přírůstek do jeho harému. Vše jistí tím, že Sáraj prosí, aby nikomu neříkala, že je jeho manželka.

            Vše probíhá přesně podle Abramových představ. Abram dostává za Sáraj štědré dary, díky nimž jeho majetek roste. Nemusí putovat z místa na místo a natrpí ani hladem.

            Je tu ale někdo, komu se takové řešení nelíbí. Hospodin sesílá na Egypt a jeho vládce jednu pohromu za druhou. Trvá to tak dlouho, až Egypťanům dojde, proč je to vše postihlo. Farao okamžitě jedná. Vrací Sáraj jejímu manželovi a pak celou skupinu Hebrejů i s jejich otroky vyhostí z Egypta.

            Abram znovu kočuje krajinou, která se jednou stane domovem jeho potomků. Období sucha a hladu skončilo, stáda mají dostatek pastvy a tak se Abram i se svou ženou a svými sluhy nemusí bát hladu. Přemýšlí o tom, jak se nevyplácí nedůvěřovat Hospodinu a spoléhat se na svou vlastní chytrost. Slibuje si, že něco podobného už nikdy neudělá.  Ještě netuší, že za pár let vše zopakuje znovu.

            Zatímco Abram Boha čas od času opouští a přestává mu důvěřovat, Hospodin zůstává absolutně věrný. Jeho slovo platí. Platilo v době Abrama stejně, jako platí i dnes. Zatímco Bůh zůstává věrný, my stejné věrnosti schopni nejsme. Také čas od času raději spoléháme na svou chytrost, než na slovo našeho Boha. Musíme pak prožívat podobná zklamání a problémy, s jakými se v období svých pádů potýkal Abram.

            Díky Bibli víme, že jedinou jistotou, o kterou se můžeme bez obav opřít, je náš Bůh. Jeho slovo platí. Co jednou řekne, to také splní.