Bůh automechanikem

Vracel jsem se v pátek v noci z Vyškova domů do Jeseníku. Končil listopad a venku jako na Sibiři. Hustě sněžilo, foukal severák a cestáři nikde. Škodovka ukrajovala kilometr za kilometrem. A pak najednou přestaly fungovat stěrače...

Třináctým dílem chci uzavřít seriál článků na téma “Viděl jsem Boha“. Už od začátku připomínám, že Boží existenci není možné dokázat. Ale není ji možné ani vyvrátit. Přesto každý z nás máme pro naši víru nebo nevíru své vlastní důvody.
Dnes se s vámi chci podělit o poslední z pěti hlavních důvodů, které mne přivedly k víře, že Bůh existuje. Tím důvodem je vnímání projevů Boží přítomnosti v mém životě. Křesťané pro to používají termín “osobní zkušenost“. Jedná se o osobní prožitek. Pokusím se ho popsat i když jsem si vědom, že se při tom budu pohybovat na tenkém ledě.

V Bibli je zaslíbení: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj... já budu s tebou... Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh... tvůj spasitel...“ (Bible, Izajáš 43)

Táta mi kdysi vyprávěl zajímavý příběh. V jednom malém církevním společenství slíbil na sobotní odpoledne přednášku o biblických dějinách. Protože uměl malovat, připravil si doma pro tuto příležitost “chronologickou mapu“. Necelou hodinu před začátkem přednášky zjistil, že mapu zapomněl v domku svých přátel, u kterých nocoval.
Bylo to asi deset kilometrů, tak si půjčil kolo a vydal se pro ni. V okamžiku, kdy přijížděl na místo, kde ji ráno zapomněl, uslyšel ránu a přední kolo bylo najednou prázdné. Zaběhl pro mapu a teprve, když se vrátil ke kolu, mu došlo, že má problém.
Co teď? Po chvíli rozpaků pronesl krátkou modlitbu:
“Bože, ty víš, že potřebuji stihnout slíbenou přednášku. Když jsi dokázal stvořit tento svět, tak by pro tebe neměl být problém zalepit prasklou duši.“
Vzal pumpičku a začal pumpovat. Pak sedl na kolo a jel zpět...

Přiznávám, že když mi táta vyprávěl tento příběh, moc jsem tomu nevěřil. Věřit ve stvoření světa pro mne nebyl problém. Ale věřit, že Bůh opravil “píchlé kolo“, to na mne tehdy bylo trochu moc.

Na tenhle tátův příběh jsem si vzpomněl o třicet let později, když mi na cestě v jesenických horách přestaly fungovat stěrače. Po chvíli přemýšlení jsem řekl: “Bože, když jsi dokázal opravit defekt na kole, proč bys nedokázal spravit stěrače? Vždyť víš, že bez nich v tomto počasí nikam nedojedu.“ Sotva jsem domluvil, stěrače začaly fungovat. Jel jsem dál a radoval se z toho, že zase vidím na cestu.
Po chvíli přišla pochybnost: “Vždyť to mohla být náhoda. Možná špatný kontakt, který se  spravil sám, když jsem najel na nějaký hrbol.“ V tom se stěrače zastavily. Když jsem si to uvědomil, hned jsem řekl: “Bože, odpust mi mou pochybnost. Byl jsi to ty, nebyla to náhoda.“ Stěrače znovu začaly poslušně plnit svůj úkol a já pozdě v noci šťastně a bez nehody dorazil domů. V pondělí jsem pro jistotu zajel do servisu, aby se mi na stěrače podívali. Mechanik ale žádnou závadu nenašel.

Pokud mi teď nevěříte, vůbec vám to nezazlívám. Podobně jsem já nevěřil svému vlastnímu tátovi. Dnes už mu věřím. A jsem rád, že mi v dětství vyprávěl svůj příběh. Díky tomu příběhu jsem měl odvahu prosit Boha, aby se na chvíli stal automechanikem. Zkuste si tyto dva příběhy uložit do své mysli. Možná si na ně jednou vzpomenete, až budete v průšvihu. Možná vám dodají odvahu k tomu, abyste, podobně jako já nebo můj táta, požádali Boha o pomoc.

Jób, moudrý muž, o kterém je v Bibli celá jedna kniha, prohlásil: “Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.“ (Bible, Jób 42,5) Přeji vám, abyste jednou udělali stejný objev jako biblický Jób. Přeji vám, abyste také mohli vyznat: “Bože, teď tě vidím na vlastní oči! Vnímám tvou přítomnost v mém životě. Neopouštěj mne a buď se mnou i nadále.“  

Boží přítomnost v mém životě je pro mne tím nejsilnějším a nejpádnějším důvodem pro mou víru. Nejen ta téměř hmatatelná, když se Bůh stává třeba automechanikem. Ještě cennější jsou pro mne projevy jeho každodenní přítomnosti v mém životě. V těch malých, všedních věcech, kdy se nedějí žádné zázraky. Chvíle, kdy mi třeba při modlitbě dává znát, že je se mnou a já nemusím zůstat sám.

Bůh je ochoten vstoupit do života každého z nás. Nikoho ale nenutí. Je na mně, zda s Isaacem Newtonem “ve spořádanosti vesmíru uvidím Boží ruku a nekonečnou moudrost Stvořitele“ nebo jen projev náhody.
Já v tom všem vidím Boha.
Co vidíš ty?
To záleží na tobě. Je to přece tvoje volba.