Učitelská bída a zasvěcená veřejnost (20)

Objevují se tu články, které zaujatě a někdy i fundovaně rozebírají stav českého školství, nedostatečné platy a upadající autoritu učitele. Ano, je to bída, když my, národ Komenského… mimochodem víte, že Komenský mnohem raději psal než učil? Vůbec se mu nedivím.

.Na úvod – přečtěte si Davida Copperfielda a Janu Eyrovou, zjistíte, že ani učitelé v Anglii 19. století neměli na růžích ustláno. Učitelské řemeslo bylo vždy podhodnoceno a často se k němu uchylovali ti, kdo neprorazili ve svém oboru a potřebovali se nějak uživit. To není nešvar poslední doby, tak tomu bylo odnepaměti.  

Tak třeba řečtí filosofové – měli své školy a své oblíbené žáky, ale musíme si uvědomit, že to byla smetánka (navíc mezi učiteli a žáky mnohdy vykvetly i jiné než jen profesionální vztahy a škola byla hned pro obě strany zábavnější.)

Středověké university – ani tady nebyli učitelé velká honorace. Vzpomeňme na žehrání jejich mladšího kolegy Fausta (J. W. Goethe):

„Jsem docent, doktor těch i oněch věd,

A vodím své žáky už deset let….

Sám vidím, že chtít něco vědět je marné!

Srdce mi z toho trpkne a stárne…

Nevěřím, že mě zachrání věda,

Nevěřím, že svým ponaučením,

Někoho napravím, někoho změním.

Neumím si ani dopomoct

ke trošce peněz nebo poct-

kdejaký pes líp než já si žije.“

O postavení učitelů v anglických internátních školách už jsem se zmínila. V jedné dojemné scéně z Davida Copperfielda studenti zešikanují a zesměšní chudého učitele – ten je posléze vyhozen, protože se ukáže, že jeho maminka žije v chudobinci. A pokud nechcete číst klasiku, otevřete Rowlingovou – v Bradavicích jsou učitelé oblíbení i neoblíbení, ale žádný z nich si rozhodně nežije na vysoké noze. Nedostatečné hmotné prostředky nějak k téhle profesi vždy patřily a nejspíš budou patřit i nadále.

S tou učitelskou autoritou je to trochu složitější. Každý, kdo někdy stál před rozeřvanou třídou na začátku hodiny, ví, že učitel musí zvládat mnoho řemesel. Měl by být zaujatý odborník ve svém oboru. Psycholog a pedagog. Stratég. Řečník. Herec. Komediant. Grafik. Úředník. Ekonom. Výtvarník. Ajťák. Nákupčí. Hlídač. Organizátor masových akcí a projektů. Příležitostný redaktor. A mohla bych pokračovat… Ženy učitelky musí často přidat ještě domácí roli matky, manželky, milenky, uklízečky a kuchařky a pradleny.

To vše za zhruba dvacet tisíc čistého. S daňovými úlevami na děti.

Přitom nikdo přesně neví, jaké vlastnosti má mít dobrý učitel. Má být spíš odborník a nadchnout děti vlastním zájmem o předmět? Nebo má zvládat základy a nahradit svou průměrnost pedagogickým umem? Dobří učitelé se najdou v obou skupinách.  Ne vždy je ovšem studenti a rodiče ve správný čas dostatečně ocení.

Z dob obrození přežívá představa, že učitelství je jakési poslání. Že učitel má žít mravněji než ostatní, má být ostatním vzorem. Často, většinou když někde veřejně vyslovím svůj názor, čtu nebo slýchám: „Vy se neumíte chovat, to jste učitelka? S takovými názory se odvažujete učit děti? Buďte ráda, že jste moje děti neučila, měla byste vážné problémy!“ Ostatně právě kvůli podobným hláškám jsem nedávno zavřela diskusi na svém blogu – nechtěla jsem, aby ty nenávistné a paušalizující blitky četli moji studenti.

Měli bychom si uvědomit, že učitelství je profese jako každá jiná. Učitelé mají stejné potřeby jako právníci a ekonomové (musíme si kupovat knihy a oblečení, aby se nám studenti neposmívali) a stát by se měl snažit, aby toto řemeslo nemusely vykonávat jen ženy, které jsou dotovány otci svých dětí, ale také ti otcové. A společnost obecně by měla pochopit, že učitel není nadčlověk ani soumar, na kterého lze nakládat stále nové a nové povinnosti, a že ti, kteří své řemeslo dělají alespoň trochu dobře, věnují mu mnohem více času, než kolik mají hodin v povinném úvazku. Protože kvalitní příprava na jednu hodinu se může protáhnout na celé odpoledne a příprava maturitních seminářů či maturitních karet nedá mnoha mým kolegům často spát ani o víkendu.

A co se týče té neúcty studentů – to je věc rodičů, milí čtenáři.  Já sama si nikdy nedovolím pomlouvat před svými dětmi jejich učitele, byť si občas také myslím své. A z praxe vím, že protivní studenti mají většinou protivné rodiče a naopak.

Tak co uděláme s tím stavem českého školství?

 Literární seminář, téma Učitel a žák (20)