Proč už nemám chuť zveřejňovat na blogu jakoukoli fikci

Fikce, beletrie, literatura - texty, které nereagují na danou realitu, nekomentují politické či společenské dění. Příběhy, které si vymýšlíme či ve kterých nějak abstrahujeme či hyperbolizujeme skutečnost. Mám stále větší strach takové kousky na blog věšet. Vysvětlím proč.  

Jistá část blogerů a diskutérů není schopna rozlišit fikci od skutečnosti. Povídky tito lidé považují za skutečnost, hledají v nich reálný základ za každou cenu a po autorech požadují vysvětlení nevysvělitelného. Naopak textům realitu reflektujícím přiznávají fiktivní atributy. Autory pak staví do nelehké situace, protože fiktivní příběh nelze vysvětlit a obhájit reálnými událostmi a fundovan článek o závažném společenském jevu dostává v diskusi punc pimprlového divadla.

Dříve bývalo zvykem psát do beletristických textů tuto poznámku: „Osoby a události, o nichž budete číst, jsou smyšlené.“

Prostý čtenář pak ihned věděl, že hlavní padouch není uzenář z jejich ulice, že ta dívka s nemanželským dítětem není služka paní radní odnaproti a umírající manželka nemá nic společného s paní lékárníkovou, která se právě vrátila z lázní.

V dnešní době ovšem přestáváme rozlišovat mezi fikcí a realitou. Mohou za to i moderní autoři, hlavně autorky, neboť často vydávají deníkové memoáry za romány. Něco podobného se stalo i na blogu. Jen s tím rozdílem, že autoři blogů nejsou celebrity a každý nedovzdělaný diskutér si na ně může vyskočit.

Stalo se to i mně, když jsem anekdoticky zpracovala situaci v naší rodině, něco přidala, něco nadnesla, něco překroutila… Teprve podle diskusních příspěvků jsem pochopila, že mnozí čtenáři ironii, nadsázku a hyperbolu nejsou schopni pochopit. A řekla jsem si POZOR! Buď opatrná.

Někteří diskutéři ovšem nejsou jen nechápaví, jsou agresivní. Spojují informace z fiktivních textů, vytvářejí podivné konstrukce a útočí na blogery skrze jejich (často zdánlivé) slabé stránky. V diskusích se objevují urážky, osobní útoky, vulgarity. Velmi nepříjemné a nevlídné prostředí.

Proto jsem se nadále rozhodla nevěšet na svůj blog povídky a beletristické texty. Pokud tak přece učiním, označím článek tou starou a osvědčenou formulí: „Osoby a události, o nichž budete číst, jsou smyšlené.“ Také se budu nadále opatrně vyhýbat diskusím, objevím-li však pod svým článkem nějakou vulgaritu či útok, nemilosrdně autora příspěvku nahlásím adminům.

Protože s hloupostí a zlem se musí bojovat. Vždy a všude. Pěknou neděli.