- Počet článků 65
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 748x
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
Oblíbené blogy
Adam Šíma
Zápisník č. 28 - Od Bátory ke transkám
Lidi jsou různí. Blbé a pitomé. Tak pravil Werich a ten to musel vědět. To sice platí i dnes a sám bych váhal, kam se zařadit. Kromě toho by se ale dali lidi rozškatulkovat i jinak. Třeba podle toho, na jaké akce chodí. V civilu totiž není moc poznat, jestli pán v obleku náhodou nepatří k motorkářskému gangu, nebo zda paní z pojišťovny není nadšená nudistka.
Adam Šíma
Zápisník č. 27 - Matky, zachovejte paniku!
Takzvaná mladá maminka s dětmi je fenoménem dneška asi stejně jako Facebook nebo finanční krize. Tím nechci říct, že by krizí zmítané mladé pětatřicetileté prvorodičky vysedávaly na Facebooku, protože vysedávají na mimibazaru. Ale právě na mimibazaru a z bulvárních médií, mezi která vzhledem k nutnosti vycpat vysílací čas patří už i Česká televize, čerpají maminky inspiraci, kterak uchránit své pracně donošené a vytlačené potomstvo před veškerým zlořádem světa.
Adam Šíma
Noční (ne)klid
Tak jsem slyšel, že zažitá 22. hodina nočního klidu asi padne. Údajně kvůli tomu, aby město mohlo i v pozdní večer a v noci žít, třeba v sezóně letních festivalů. Navíc by změna neměla nikomu vadit, protože zhýčkaní městští obyvatelé chodí později spát a také později vstávají. Tolik výtah z reportáže hlavního zpravodajství ČT ze dne 23. června. Drzost! Zastupitelé a vyšší politici, kteří si možná každé ráno válí šunky v posteli do půl desáté dopoledne, jaksi zapomínají, že třeba pekaři chodí do práce poněkud dřív a pro papaláše z radnice je objednání k zubaři na sedmou ranní asi velmi nemilým překvapením.
Adam Šíma
Zápisník č. 26 - Muzejní noc, aneb kam nejít
Ačkoliv mám radši živou kulturu a nelákají mě galeria a muzea, která pro mě představují náhrobky, kde spočívá umění, občas do muzea zajdu. Volím k tomu dny, kdy se v takové instituci nedá mnoho návštěvníků očekávat. Takže každý den, kdy se platí vstupné.
Adam Šíma
Dieta...
Nic neudělá člověku větší radost než cizí neštěstí. Někomu radost jistě udělám. Uděřila na mě dieta.
Adam Šíma
Nebezpečný svět
Žijeme v nebezpečném světě, obklopeni permanentním ohrožením. Nevíme dne ani hodiny, kdy přijde naše poslední chvilka. Když se nad tím zamyslím, asi bych měl jen ležet v posteli a nechat se obsluhovat, abych co nejvíce minimalizoval možnost nemoci, úrazu nebo jiného neštěstí. Ze střech v létě padají květináče a v zimě rampouchy, v místnostech se ze stropu tu a tam zřítí podhledy na hlavy nic netušících přítomných. Silnice jsou plné psychopatických pirátů v audinách nebo vytuněných plečkách a na každém druhém koupališti je pod skokanským můstkem laškovně ukryt velký ostrý kámen. Horší je, že se objevují hrozby zcela nové, či lépe řečeno jsou z banalit hrozby uměle vyráběny.
Adam Šíma
Zápisník č. 25 - Národní soud
Čas od času vyhřezne na povrch nehezká česká vlasnost, která tolik nám podsouvanému Švejkovi rozhodně není vlastní. Žvaniví sociologové, kteří vyplňují až vycpávají "veřejný prostor" by ji možná dali do souvislosti s blbou náladou ve společnosti, frustrací z politiky nebo utahováním opasků. Tou národní vlastností je odsuzování.
Adam Šíma
Zápisník č. 24 - Sudetoněmecká ostuda
Mám rád Němce. Jsou pracovití a precizní. I to jim asi pomohlo válcovat za 2. světové války Evropu a velkou část zbytku světa, za což dodnes podvědomě platí Řekům životní úroveň a tradičně rádi jezdí do Paříže.
Adam Šíma
Zápisník č. 23 - Veřejný prostor: rozděl a opanuj
Osobnosti veřejného, kulturního a společenského života.... Jinak řečeno Iveta Bartošová, volně zaměnitelné herečky oblastních ansámblů od Aše po Košice, Tomáš Halík, Václav Bělohradský, Jiřina Šiklová a Věci veřejné. Tím to v podstatě hasne.
Adam Šíma
Zápisník č. 22 - Křesťanské hodnoty
Pořád dokola křesťanké hodnoty. Jakmile z velkoměsta směrem k vesnici nebo z podhradí na Hrad zazní nějaká novota, je třeba na obranu starot vytáhnout tradiční křesťanské hodnoty. Nutno podotknout, že křesťanské hodnoty se dotýkají většinou sexu. Skoro by se dalo říct, že křesťanské hodnoty se v 21. století smrskly na misionářskou polohu propagovanou kněžími, jichž snad většina ji neprovozuje, nebo dědky, kteří ji sice provozovali, ale už zapomněli.
Adam Šíma
Zápisník č. 21 - Vod-bo-ry na Bo-ry, vod-bo-ry na Bo-ry!
Dnešní odborářská politická demonstrace s sebou přinesla řadu podnětů k úvahám. Ať už o příští vládě trnité růže se stalinisty, přes pochybnou krásu béžových baloňáků, eleganci knírků a igelitek z Lidla až po daň, kterou hlavní město platí za hurá akce uzavřením hlavních dopravních tahů ve smyslu odborářského hesla "když škodit, tak co nejvíc".
Adam Šíma
Herecké názory, aneb Bohdalka má vždycky pravdu
Nikdy jsem neměl rád, když se herci veřejně vyjadřují k politickým otázkám. Záměrně nepoužívám termín „celospolečenské otázky“, protože společenské vědy se posunuly do zcela pavědní roviny, kdy cílem je jen vršit ony zmíněné otázky a nepřinášet odpovědi. Chápejte, ne, že bych chtěl hercům upírat jejich názor nebo možnost svobodného projevu. Jen nechápu, proč když vidíme, že něco nefunguje, běžíme za stěží středoškolsky vzdělanou herečkou a s očima navrch hlavy se ptáme, "co si o TOM myslí".
Adam Šíma
Akreditační ko-ko-ko-komise
Taky vás tak otravují plzeňská bezpráva? Je mi celkem ukradené, který právník sloužící právnímu státu a vzdělávání svých budoucích kolegů, jimž vštěpuje pro právníky tolik pověstnou etiku, získává literární cenu v kategorii Plagiát. Taky je mi jedno, kdo sedí v čele ministerstva školství. Všechny boje odnesou jen studenti. Ačkoliv... Jsou to taky právnické larvy a pro lásku k lidem na práva asi nešli, takže lítost stranou. Máme ale ještě jednoho hráče, který si hraje velmi rád. Akreditační komisi.
Adam Šíma
Holešovská výzva? Holešovská tržnice!
Nejsem demonstrační typ. Ne snad, že bych se styděl nahlas říct, co si myslím. Stejně tak bych tohle právo naší „civilizované“ země chtěl ubírat. Ale záběry z demonstrujícího davu ve mně vzbuzují nefalšovaný odpor a děs.
Adam Šíma
Entomologie jako nehmotné kulturní dědictví?
Na seznam nehmotného kulturního dědictví přibyla nedávno myslivost. Jistě je to jedna z činností, která má na našem území řadu desetiletí a staletí trvající tradici a stále se jí věnuje mnoho lidí. Jistě se jedná o koníček chvályhodný a náročný, zvláště pokud myslivec do svých činností zahrne i prodírání se sněhovou závějí ke krmelci, aby měla zvěř potravu, a neomezí se pouze na hon, nebo si z posedu jen tak z dlouhé chvíle nezastřelí orla mořského nebo rysa ostrovida.
Adam Šíma
Zápisník č. 20 - Lyžníci
Poslat své potomky na lyžařský výcvik je prý pro mnoho rodičů luxus, který si nemohou dovolit. V době spotřebitelských úvěrů poskytovaných nebankovními společnostmi se není čemu divit. Kolik navíc stojí lyžařské vybavení, oblečení, skipas? Nikdy jsem zimním sportům neholdoval a přesto mě drazí rodičové na dva lyžáky poslali, abych o něco nepřišel. Nepřišel jsem, ale bylo to přesně takové, jak jsem očekával - zima, zima, zima, večer tajně krabicové víno a strašící pedagožky. Kde se vůbec vzalo jaksi obecně rozšířené přesvědčení, že účast na lyžáku je cosi nepostradatelného? Týden jezdit z kopce dolů, dokola sušit kalhoty, večer se scházet na cimrách a poslouchat láteřící tělocvikářky a po šestnáctkách slintající slizouny z FTVS zvané instruktory? Asi Sněženky a machři v kombinaci se sentimentálními vzpomínkami rodičovstva na vlastní mládí vytvořily z lyžařského výcviku pro vývoj člověka nepostradatelnou záležitost. Rozumím touze rodičů dát dětem všechno, co jen mohou, ale dělat si těžkou hlavu z toho, že v rodinném rozpočtu nezbývají tisíce na takovou marginálii, jakou je lyžování se školou, a ještě z toho dělat davovou hysterii vypovídající o rostoucí chudobě, to mi připadé padlé na hlavu.
Adam Šíma
Zápisník č. 19 - E-E Egypt
Každému, kdo umí napočítat do tří, je asi jasné, že takzvané arabské jaro je jedna z nějvětších pohrom, která mohla Evropě blízké země postihnout. Vyvážet demokracii do arabských zemí je nesmysl. Ne snad, že bych si myslel, že se všichni Egypťané měli pod Mubarakem blahobytně, ale aspoň bylo v zemi bezpečno, jak tomu už v diktátorských režimech bývá. Ale jeďte na dovolenou do země, kde v historicky prvních svobodných volbách za 4000 let existence země získají dohromady 60% ne zrovna liberální muslimské strany s nápadem mimo jiné zalít pyramidy voskem a kde obyvatelstvo ve víru revoluce nenapadne nic lepšího než rozkrádat muzea a devastovat archeologická naleziště. Jinak řečeno jako zničit to jediné kromě moře v Šarm al Šajchu a okounů v Násirově přehradě, co pískem zasypaná země může nabídnout a co ji živí. Na dovolenou do Egypta bych už opravdu nejel. Ač jsem docela dobrodružný cestovatel, nemám v plánu sejít bídnou smrtí při bombovém atentátu s výhledem na poničenou Gízu a s hořícím káhirským muzeem na obzoru. A pro tu trochu exotického průjmu můžu i do Maroka, kde je na severoafrické podmínky klid a kde kromě pyramid uvidím i vše, co poušť nabízí. Plus něco navíc.
Adam Šíma
Zápisník č. 18 - Zdraví nemocní
Odmalička ím, že mezi námi (a kdo je vlastně "my"?) žijí hendikepovaní. Ne jako za socíku, kdy byla mezi "normálními" a "postiženými" vysoká zeď, a to nejen obrazná, ale fyzická. Tehdy o mentálně nebo fyzicky hendikepovaných téměř nebylo slyšet, jak jsem aspoň vyrozuměl. Ještěže to nepamatuju. Dnes o hendikepovaných spoluobčanech slýcháme téměř denně. Bohužel se ale málokdy jedná o něco pozitivního jako o kavárnu Potmě, která má skutečně spojovat svět konkrétního znevýhodnění se světem zdravých, chceme-li se pohybovat v tomto dělení světů. Rovněž snaha o bezbariérový pohyb ve veřejném prostoru a MHD je chvályhodná, protože nikdo z nás neví, zda další den nebudeme sami brázdit historická centra měst na kolečku nebo ve stáří horko těžko s berlemi.
Adam Šíma
Zápisník č. 17 - Po Havlovi potopa?
Odešel Václav Havel a zůstává po něm prázdnota. Kdo ji zaplní, ptají se mnozí? A hned nám vnucují mladé filozofy. Jestli se dá o těch čtyřicátnících jako o mladících ještě mluvit. Stalo se jaksi samozřejmým, že chce-li se někdo pohybovat ve "společenské a kulturní sféře společnosti", musí býti filozofem, sociologem, teologem nebo zkrátka "humanitně vzdělaným človekem" jakožto opakem přírodovědce. Přírodní vědec je naopak zapuzen do laboratoře, kde "má dělat, co umí" a nemrhat svým géniem na bez Havla už zcela mělké vody (nebo hluboké bahno?) politiky. Z toho nevyhnutelně plyne, že kdo nic neumí, vystuduje filozofii nebo gender a hned poté se nadšeně vrhá do občanského aktivismu. Stejně jako se od teologů a církevních představitelů automaticky čeká nejvyšší stupeň mravnosti, což je ale spíš dáno projevy na způsob kázání než pozorovanou bezelstností. Takže vypisuji konkurz na prezientského kandidáta. Kvalifikce: filozof a věk nad 40 let. A vůbec to není diskriminace...
Adam Šíma
Zápisník č. 16 - Média dnes, média, média a zase média
V souvislosti s úmrtím Václava Havla a co se především televize týká úplnou rezignací na informování o čemkoliv jiném jsem si uvědomil, jak už dávno neplatí, že události dělají zpravodajství, ale že zpravodajství dělá události. Když neslyším o tisících utopených na Filipínách, mrtvém Kim Čong-Ilovi, parodii na zfalšované volby v Rusku nebo o okrádání důvěřivých babiček v ostravských panelácích, jsem hned klidnější. Doba neplyne hekticky, ale vnucují nám to média. Třeba ČT, která prostřednictvím "nových médií a aplikací" proniká i do čekárny u zubaře nebo mobilu. Přičemž samozřejmě nezapomíná hektičnost doby do nekonečna omílat v anglicky a tudíž dynamicky pojmenovaných pořadech jako Hyde Park nebo Highlight. Stejně tak informování o tom, o čem informují jiná média u nás nebo v zahraničí, je spíš samožerská zábava, která slouží k vycpání času v přímých přenosech, nebo pohříchu k budování osobních vazeb. Redaktor z MF DNES nemá dle mého v televizi diskutovat o obsahu vydání Lidových novin. To patří do jeho kanceláře, nikoliv do mého obýváku.
Adam Šíma
Zápisník č. 15 - Epopej o Epopeji
"Pražáci mají svých památek dost a my v Krumlově jen Slovanskou epopej." Tomu se říká argument. "Kdyby nebylo Krumlova, nebylo by už Sslovanské epopeje." A já k tomu dodávám, že kdyby nebylo Slovanské epopeje, neštěknul by po Moravském Krumlově ani pes. Ani nevím, kde je Moravský Krumlov. Vím jen to, že je tam spousta věčně nakvašených Moraváků, kteří nemají na práci nic jiného, než závidět Praze, protože ta má něco, co oni ne, což je ale na Moravě stejně autentický folklór jako cimbálovka. Vlastně vím ještě něco. Je tam jakýsi rozpadlý zámek bez mobiliáře, do kterého poněkud zatéká. Možná kdyby se všichni Krumlované prostřednictvím zastupitelstva nebo sbírkou složili na svou milovanou epopej a dali zámku nebo aspoň jeho části novou střechu a klimatizaci, vyrazili by tak Praze v nelehké právní situaci trumf z ruky. Dalo by se tak aspoň uvažovat o jistém morálním vítězství Krumlovanů. Třeba by se Praha zachovala velkomyslně a plátna pak vrátila zpět do jejich dlouhodobě dočasného místa vystavení. Jenže zámek je kdoví čí a Slovanská epopej není milované dílo obyvatel Moravského Krumlova. Je to jen zdroj peněz. A podle špatně artikulujícího neoholeného krumlovského starosty jediný zdroj financí, který městečko má. Takže žádná láska a vlastenectví, ale hamižnost a závist. Japonští turisté, vítejte v Čechách. Tedy vlastně na Moravě.
Adam Šíma
Zápisník č. 14 - Vzdělanostní ekonomika?
Naše země je nekonkurenceschopná, zbytnělý státní aparát prolezlý korupcí a ekonomika pouze proexportní. Co s tím naši volení zástupci udělali? Nic. respektive všemu pomohli. Zejména bych za tento stav rád poděkoval levicovým spoluobčanům, kteří v době 6% růstu HDP sekali rok co rok desetimiliardové dluhy a namísto investic do vědy a inovací zastavěli zemědělskou půdu obřími plochami montoven zahraničních automobilek, aby byla práce pro mongolské, vietnamské, polské a ukrajinské dělníky. Vzdělanost národa před Bruselem zvyšujeme levnými absolventy politologie a filozofie namísto draze vzdělanými techniky a lékaři. Pravicové vlády se ale také nemají čím chlubit. Namísto posilování domácí kupní síly, podpory vnitřního odbytu doma vyrobených statků a využíváním služeb všechny ekonomické problémy svádějí pouze na úzkou vazbu na Německo a zbytek eurozóny. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Tak když bude Petr Nečas ještě dva roky používat "vzdělanostní ekonomiku" jako klišé pro své nemastné a bezobsažné projevy, třeba se vzdělanostní ekonomika vybuduje sama. I bez investic do vzdělání a vědy.
Adam Šíma
Zápisník č. 13 - Tryzna, oslava na český způsob
O národu dobře vypovídají jeho tradice a způsob, kterým slaví. Vyjdeme-li z předpokladu, že jako celá společnost slavíme pozitivní události, musíme si o českém národu myslet nepěkné věci. Například dnešní 17. listopad. Státní svátek, vzpomínka na události v roce 1939 a připomínka pádu komunistického režimu. Místo toho, abychom byli rádi, že diktatura už není u moci, žlučovití důchodci vzpomínají na prázdné regály a večery s Menšíkem, socialističtí aparátčíci pod oranžovým (maskovaně rudým) praporem na náměstích plivou na vládu, kolem pomníků kladou politici věnce k nerozeznání podobné těm dušičkovým a slavnost v katedrále sv. Víta na Pražském hradě se v duchu optimistické katolické tradice hrůzy a zastrašování končí Mozartovým Requiem. Juchejme, radujme se a veselme se za tónů Lacrimosy.
Adam Šíma
Zápisník č. 12 - Vzteky modří Modravané
Kdesi v šumavských lesích se nachází malá víska známá jako Modrava. No známá.... Jak se to vezme. Uprostřed národního parku si zde obří sídlo postavil uhlobaron Bakala a hlodá tu lýkožrout, známější jako kůrovec. A v tomto případě opravdu známý. Na celém kůrovci je zajímavá aktivita modravských obyvatel, kteří by všechny napadené smrky káceli motorovými pilami. Zřejmě je potřeba zaměstnat nezaměstnané otce od mladých tradičních rodin, kteří za dlouhých zimních večerů smrdí u krbu a otravují doma své mladé ženy. Na vytěžených plochách by pak z hlediska starostů bylo ideální zřídit betonové velkoparkoviště, bufet s echt tsechische klobásou a vybudovat infocentrum s malým akvaparkem o pouhých šesti tobogánech. Kde se ale v zapadlé Modravě vzalo tolik relativně mlaých lidí? Kdybych chtěl bydlet v lůně přírody, počítal bych s tím, že onou přidanou hodnotou bydlení na Šumavě je právě příroda, která mi vynahradí dojíždění za prací a zimní nepohodlí. Příroda i se všemi smrkožravými brouky. Místní matky přistěhovalé z uhelných pánví, kolem nichž pobíhají chrchlající astmatické děti, by se ale radši chodily rekreovat do nového bazénu a opět koukat do odlesněné krajiny. Nebo v ní demonstrovat. Hlavně proti tomu, co je do jejich nového domova přivedlo. Asi nevědí, co chtějí.
Adam Šíma
Zápisník č. 11 - Super Super
Prý jen 3 servery mají denní návštevnost vyšší než milion přístupů - Seznam, Novinky a nově i Super. Zřejmě se brzy stanu jedním z mála, kdo nečtou bulvár. Tu nejodpornější žumpu, kterou píší prolhané zoufalé existence žijící z jiných zoufalých existencí. Hlavně že nám stoupá internetová gramotnost. Jediná gramotnost, která v ČR stoupá. To je Super, ne?
| předchozí | 1 2 3 | další |
