Akreditační ko-ko-ko-komise

Taky vás tak otravují plzeňská bezpráva? Je mi celkem ukradené, který právník sloužící právnímu státu a vzdělávání svých budoucích kolegů, jimž vštěpuje pro právníky tolik pověstnou etiku, získává literární cenu v kategorii Plagiát. Taky je mi jedno, kdo sedí v čele ministerstva školství. Všechny boje odnesou jen studenti. Ačkoliv... Jsou to taky právnické larvy a pro lásku k lidem na práva asi nešli, takže lítost stranou. Máme ale ještě jednoho hráče, který si hraje velmi rád. Akreditační komisi.

Akreditační komise „pečuje o kvalitu vysokoškolského vzdělávání a všestranně posuzuje vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost vysokých škol“ (www.akreditacnikomise.cz).  Za pět let, které jsem na vysoké škole strávil, jsem nikdy moc nepochopil, co slavná Akreditační komise vlastně dělá. To, co před obávanou návštěvou Akreditační komise nefungovalo, nefunguje ani po razii. Navíc z toho, čemu jsem byl kdy přítomen, šlo komisi spíš o dodržování předpisů, a to v tom smyslu, jestli smí uklízečka vyždímat mop za dveřmi A, nebo až za dveřmi B. Stěžejní záležitost pro kvalitu fakulty a vzdělávacího programu. Nicméně musím říct, abych komisi nekřivdil, že tyhle zásadní kontroly jakosti provádí důsledně a hlavně často. Až mě skoro napadá vtíravá otázka, co Akreditační komise vlastně dělala v případě plzeňské právnické fakulty.

Asi tak vehementně zkoumala formální dokumenty a prověřovala zaměstnance školy ze znalosti byrokracie, až jí pro samou záslužnou práci uteklo, že se tu a tam něco zkopíruje či zfalšuje a že občas nějaká ručička umyje jinou ručičku.

Od předsedkyně komise kromě rozborů celospolečenské situace slýcháme jen to, jaké nepravosti se na plzeňských právech děly nebo dějí, ale ještě jsem ani na půl ucha nezaslechl, že komise dělala svou práci špatně. Akreditační komisi letité machinace protékaly mezi prsty a byla to až média, která začala celou kauzu rozkrývat. Ano, kauzu. Právními termíny proti právníkům. Jak to, že komise úplně zkazila svou hlavní náplň práce? Neměla veškeré... ehm... nestandardní aktivity stopnout mnohem dřív?

Nejen bývalá akademická garnitura školy, ale i Akreditační komise má zásadní podíl na podkopání důvěry ve vysoké školy. Neměla by se tedy tvářit jako svatý na mostě. Možná, že kdyby se místo mistrování asistentů a uklízeček důsledně věnovala vlastní podstatě vysokoškolských studijních programů, trochu by se naše univerzity zlepšily a vstoupily do 21. století. Přinejmenším by teď několik set studentů nedlelo v existenční nejistotě.