Zápisník č. 20 - Lyžníci

Poslat své potomky na lyžařský výcvik je prý pro mnoho rodičů luxus, který si nemohou dovolit. V době spotřebitelských úvěrů poskytovaných nebankovními společnostmi se není čemu divit. Kolik navíc stojí lyžařské vybavení, oblečení, skipas? Nikdy jsem zimním sportům neholdoval a přesto mě drazí rodičové na dva lyžáky poslali, abych o něco nepřišel. Nepřišel jsem, ale bylo to přesně takové, jak jsem očekával - zima, zima, zima, večer tajně krabicové víno a strašící pedagožky. Kde se vůbec vzalo jaksi obecně rozšířené přesvědčení, že účast na lyžáku je cosi nepostradatelného? Týden jezdit z kopce dolů, dokola sušit kalhoty, večer se scházet na cimrách a poslouchat láteřící tělocvikářky a po šestnáctkách slintající slizouny z FTVS zvané instruktory? Asi Sněženky a machři v kombinaci se sentimentálními vzpomínkami rodičovstva na vlastní mládí vytvořily z lyžařského výcviku pro vývoj člověka nepostradatelnou záležitost. Rozumím touze rodičů dát dětem všechno, co jen mohou, ale dělat si těžkou hlavu z toho, že v rodinném rozpočtu nezbývají tisíce na takovou marginálii, jakou je lyžování se školou, a ještě z toho dělat davovou hysterii vypovídající o rostoucí chudobě, to mi připadé padlé na hlavu.