Zápisník č. 24 - Sudetoněmecká ostuda

Mám rád Němce. Jsou pracovití a precizní. I to jim asi pomohlo válcovat za 2. světové války Evropu a velkou část zbytku světa, za což dodnes podvědomě platí Řekům životní úroveň a tradičně rádi jezdí do Paříže. 

Druhá světová válka není tak dávno, jak to vypadá. Babička s dědou na ni stále vzpomínají a vyprávějí o ní. Když si procházíte dobové materiály, zcela přirozeně pojmete k sudetským Němcům přinejmenším nesympatie a jen těžko se v kontextu konce války můžete divit, že k nim byla česká veřejnost nepřátelská, jakkoliv se vám divoký odsun může z hlediska individuálních lidských osudů příčit. Bohužel sudetský Němec, zdá se, sudetským Němcem zůstává.  

Zatímco kdysi "spojenecká" Evropa i s nyní spojeneckým Německem oslavuje konec války už v partnerské shodě a odsouzením hrůz, které se odehrály (a v dobrovolné izolaci domnělou velmocenskost o pár dní později demonstuje i Rusko), sudetší Němci prostřednictvím svých představitelů dělají vše pro to, aby se česko-přeshraniční vztahy zhoršily. Jak jinak si vysvětlit, že si vždy vyberou nějaké pro český národ krvavé výročí, při kterém němečtí okupanti vraždili tisíce českých občanů - hrdinů a vlastenců, aby zkritizovali dlouhodobé i krátkodobé české postoje? Loni si vybrali výročí vyhlazení Lidic, dnes kritizují prezidenta republiky za domněle protiněmecké postoje při výročí atentátu na Heydricha. (např. zde: http://www.novinky.cz/domaci/268740-predak-sudetskych-nemcu-kritizoval-klause-chce-na-hrade-rozum.html )

Je to nevkusné a sprosté, nikoliv kontroverzní. A tím nemyslím oslavování Heydrichovy smrti. Bez toho, abych se pokoušel jakkoliv hájit osobu Václava Klause, jsou dny, kdy by se měli Němci, a ozvláště ti sudetští, snažit být neviditelní. Nemůžeme po Němcích stále dokola žádat omluvy za to, co na národech celého světa páchali jejich dědové. Ale už z úcty k našim mrtvým můžeme oprávněně chtít, aby aspoň po několik zvláště citlivých výročí v roce drželi pohlaváři sudetoněmeckého landsmanšaftu pusu.