Entomologie jako nehmotné kulturní dědictví?

Na seznam nehmotného kulturního dědictví přibyla nedávno myslivost. Jistě je to jedna z činností, která má na našem území řadu desetiletí a staletí trvající tradici a stále se jí věnuje mnoho lidí. Jistě se jedná o koníček chvályhodný a náročný, zvláště pokud myslivec do svých činností zahrne i prodírání se sněhovou závějí ke krmelci, aby měla zvěř potravu, a neomezí se pouze na hon, nebo si z posedu jen tak z dlouhé chvíle nezastřelí orla mořského nebo rysa ostrovida.

Je ale myslivost spolu s několika málo dalšími obskurnostmi (verbuňk, sokolnictví, Jízda králů ve Vlčnově, masopust na Hlinecku) jediným nehmotným statkem, který si pro svou tradici, zvyky, literaturu a výsledky zaslouží požívat zvláštní ochrany? O zápis usiluje i fenomén výchočeského loutkářství. Ale co napřiklad entomologie?

Ve starších filmech můžeme často vidět postavu potrhlých staříků se síťkou, kteří i přes pokročilý věk běhají po louce za babočkou, sepisují bichle o broucích v okolí vesnice, kde bydlí, a i přes pošklebky nechápajího okolí se těší jisté úctě jakožto roztomilí podivíni. To byl obraz takzvaně amatérského entomologa v době, která ještě měla styl a hodnoty řád. Celé generace entomologů působily v 19. a začátkem 20. století v Evropě, nejen páni broučkaři popisovali tisíce a tisíce nových druhů ze svých cest na tehdy ještě notně dobrodružný Balkánský poloostrov nebo severoafrických kolonií a o svých výpravách za hmyzem exotických dálek pak psali i do populárně naučných periodik, kde si jejich lovecké příhody, ale i kulturní postřehy, četly tisíce čtenářů. Dnešní svět je rychlejší, technický rozvoj a všudypřítomná interaktivita nahradily systematickou práci, profesionální entomologové tráví víc času v laboratořích než v přírodě. Příroda ale stále zůstává doménou entomologů takzvaně amatérských, nevystudovaných, kteří svůj volný čas zasvětili a zasvěcují poznání naší hmyzí fauny, přičemž jsou často nesmyslně omezováni špatnou legislativou (která je svým truchlivým způsobem taky nehmotným dědictvím), lidskou omezeností, novinářskými polopravdami a diktátem peněz mocných. Co se týče této takzvaně amatérské entomologie, jakkoliv je tak nazývána neprávem a pouze pro zjednodušení, jsou české země světovou velmocí.

Právě v našich krajích je entomologie už od dob Rakouska-Uherska živou vědeckou disciplínou. Ačkoliv jsou znalosti o hmyzu české kotliny a moravských úvalů neúplné a je zde stále ohromné množství práce, díky činnosti našich otců, dědů, pradědů a prapradědů vědí Češi o přírodě svého domova nepoměrně víc, než by se mohlo jiným evropským národům zdát, o mimoevropských zemích ani nemluvě. Víme, jaké druhy hmyzu žily ještě před 150 lety v centru Prahy a víme, že řada z nich v celé České republice díky činnosti člověka vymřela. Víme, které teplomilné druhy hmyzu se k nám v posledních desetiletích rozšířily z jižní Evropy nebo z ještě větší dálky. Jsme dál, než řada jiných zemí, a to i díky vzájemné spolupráci badatelů pod hlavičkou České společnosti entomologické, která vznikla už v roce 1904!

Pohříchu podfinancované Entomologické oddělení Národního muzea uchovává miliony krásných a vědecky nesmírně cenných exemplářů hmyzu z celého světa, menší muzea pečují o regionální sběry a stovky entomologů napříč republikou vytvářejí sbírky, které slouží k rozšíření znalostí o rozšíření, variabilitě a morfologii hmyzu. Sepisují publikace o způsobu života, faunistických průzkumech, šíření nebo naopak vymírání hmyzích druhů. Zkrátka činnost entomologa nikdy nekončí.

Stejně jako já vím málo o myslivosti, tak málo ví česká veřejnost o entomologickém bádání. Podobně jako mně uváznou v hlavě myslivci zastřelení orlové, tak si lidi zapamatují nepochopením zkreslené polopravdy a vyslovené lži ve vykonstruovaných „kauzách“ entomologů, kteří při svém ušlechtilém koníčku narazili na nekonečnou lidskou hloupost. Entomologie není zločin, ani prostředek ke zbohatnutí, jinak by všichni Češi rázem běhali po lese a sbírali brouky s vidinou tučných zisků. Entomologie je nehmotné kulturní dědictví i nedoceněná současnost. Proto až potkáte v přírodě jednoho z několika tisíc nadšenců, který ve svém volném čase a za své vlastní prostředky bádá v možná lehce okrajovém oboru, nesmějte se, ale třeba prohoďte pár slov, zeptejte se, co dělá a proč. Jistě vám rád odpoví. Entomologova činnost není tak nápadná jako stavění posedů, vystavování jeleních paroží nebo rány z pušek rozléhající se krajinou. Nicméně ruku na srdce, kolik z nás umí verbuňk, který považujeme za národní stříbro?

Ale tak už to v naší zemi chodí. Z čeho nekouká zisk, neteče slivovice nebo co se nedá sníst, to nemá velkou šanci na uznání.