Tak jsem slyšel, že zažitá 22. hodina nočního klidu asi padne. Údajně kvůli tomu, aby město mohlo i v pozdní večer a v noci žít, třeba v sezóně letních festivalů. Navíc by změna neměla nikomu vadit, protože zhýčkaní městští obyvatelé chodí později spát a také později vstávají. Tolik výtah z reportáže hlavního zpravodajství ČT ze dne 23. června. Drzost! Zastupitelé a vyšší politici, kteří si možná každé ráno válí šunky v posteli do půl desáté dopoledne, jaksi zapomínají, že třeba pekaři chodí do práce poněkud dřív a pro papaláše z radnice je objednání k zubaři na sedmou ranní asi velmi nemilým překvapením.
Bydlím v cetru Prahy a tento text píšu po několika hodinách dunění nikdy neopravených oken v nájemním bytě městské části. Okna už druhý den duní "díky" letnímu festivalu "United Islands of Prague". Nejbližší ostrov je asi kilometr vzdušnou čarou, takže o to víc lituju Pražany, kteří bydlí ještě blíž hudebnímu dění než já. Přihlédnu-li navíc ke skutečnosti, že díky nekoncepčnímu řešení dopravy v hlavním městě vedou okna přímo na křižovatku Resslovy ulice a Rašínova nábřeží, kudy jezdí doprava svedená z celé vnitřní Prahy a kde jsou tramvajová a autobusová zastávka, je zrušení desáté večerní jakožto závazné hranice pro dodržování elementární lidské slušnosti pro rušné halamy plivnutí do tváře slušným lidem. Hloučky opilých Britů při letních festivalech navíc doplněné o partičky venkovanů, které přijely do velkoměsta "za kultůrou" (čili pivu v kelímku a klubovým pokusem o hudbu přeneseným jakožto kuriozitu pod širé nebe) a houfující se navíc na zastávkách MDH, budou mít volné pole působnosti pro své povykování, vyřvávání a rozkopávání popelnic, stejně jako nebude hranice pro decibely hluku, které někdo vnímá jako hudbu.
Jsem hudební člověk a nedovedu si bez hudby život představit. Respektuji odlišný vkus jiných lidí a stejný respekt očekávám od nich. Pořadatelé hudebních akcí by měli dát lidem volbu, zda chtějí jejich akci navštívit. Pokud o hip hop zájem nemám, nechci jej mít i přes noc servírovaný přes dvoje dveře až do koupelny. Jako by to nestačilo po celý světlý boží den. To je zase moje svoboda. A právě pro tuhle dělbu svobod tu máme dvaadvacátou hodinu. Je snad můj požadavek vstávat v šest hodin ráno vyspalý do dvanáctihodinové práce přehnaný? Nebo se města namísto oživení center měst snaží vyhnat jejich stálé obyvatele, z činžáků udělat bordely? Dá se skloubit život města s životem jeho obyvatel? A je město bez lidí městem, nebo jen skanzenem a jakousi zábavní zónou? Je snad cílem přeměnit centrum Prahy v zónu hotelů a hostelů s klubovou a pouliční zábavou s odpadky, žebráky a pročůranými zákoutími ve stylu Václavského náměstí? Proč se velké a hlučné festivalové akce nekonají na městské periferii, v Praze třeba ve Vysočanech nebo Letňanech?
Až na své oblíbené a vlahým večer před domy vylákané nepřizpůsobivé nebo tisícovku technařů nepůjde po desáté večerní poslat strážníky, vzpomeňme si, kdy a kým ta hluková volnost začala. Vyspávajícími radními a rozežranými pořadateli fesťáků.
