Zápisník č. 17 - Po Havlovi potopa?

Odešel Václav Havel a zůstává po něm prázdnota. Kdo ji zaplní, ptají se mnozí? A hned nám vnucují mladé filozofy. Jestli se dá o těch čtyřicátnících jako o mladících ještě mluvit. Stalo se jaksi samozřejmým, že chce-li se někdo pohybovat ve "společenské a kulturní sféře společnosti", musí býti filozofem, sociologem, teologem nebo zkrátka "humanitně vzdělaným človekem" jakožto opakem přírodovědce. Přírodní vědec je naopak zapuzen do laboratoře, kde "má dělat, co umí" a nemrhat svým géniem na bez Havla už zcela mělké vody (nebo hluboké bahno?) politiky. Z toho nevyhnutelně plyne, že kdo nic neumí, vystuduje filozofii nebo gender a hned poté se nadšeně vrhá do občanského aktivismu. Stejně jako se od teologů a církevních představitelů automaticky čeká nejvyšší stupeň mravnosti, což je ale spíš dáno projevy na způsob kázání než pozorovanou bezelstností. Takže vypisuji konkurz na prezientského kandidáta. Kvalifikce: filozof a věk nad 40 let. A vůbec to není diskriminace...