Vánoce, vánoce přicházejí...

V tomto předvánočním čase jsem pracovně zavítala do jednoho z nábytkových velikánů. Před vchodem do něj byl obrovský shluk lidí. Dveře, točící se ve svém bludném kruhu, ze sebe vydávaly výkon nejvyšších obrátek. "Táto, musíme to vystát! Mají tady tu skříň, co chce Ivana k Ježíšku." Nedalo se ta slova neslyšet.

Dveře dostávaly opravdu zabrat. Chvílema se nemilosrdně zastavily a lidi zůstali uvězněni v nich. Á, už je tu pán, který má korigovat ten řítící se lid do víru vánočního utrácení.

"Pak ještě musíme zajet pro ten magneťák." Ta samá paní opět promluvila důrazným hlasem. "No jo.." odpověděl ten samý pán stroze a do hlasu se mu vloudila první znatelná dávka nervozity.

Nedalo mi to. Začala jsem přemýšlet, co se asi skrývá za slovem magneťák. Z myšlenek mě vytrhla chraplavá hláška hlídače dveří: "Lidi, jeden po druhým, šetřete ty dveře!"  

"Jak já nesnáším tenhle konzum!" napadlo mě. Kdybych nepotřebovala rychle a levně zařídit kancelář v práci, dávno bych tu nebyla.

Když jsem se konečně do obchodního velikána dostala, dopřála jsem si s radostí obdivovat komodu, kterou si zakoupím. Mají ji, hurá! Trnitá cesta k zařízení kanceláře nebyla marná. 

Najednou mi padá k nohám muž středního věku. Ach, že bych skolila další mužské srdce!

Ne ne, to jen pán unesen nákupní horečkou zakopl o malou stoličku za 199 Kč. Skončil v pokleku u mých nohou. Hlavou mě následně odstrčil tak, že jsem zády vzala o další regál. Zařval velice hlasitě:"Do prdele!" 

Vstal. Nic jiného mu nezbylo. Podíval se na mě a zahučel "Sorry madam". Probudil se ve mě černý humor. Začala jsem se této absurdní situaci od srdce smát. Povedlo se mi tak i na něm vyloudit malý úsměv. To však bylo vše. Pak se otočil k ženě, s kterou absolvoval nákup. "To je můj poslední  nákup, seru na to.  "Krásné a netypické setkání s mužem", napadlo mě.  

Nákup jsem přežila. Jen jsem se neubránila malému zahloubání se nad přicházejícími poklidnými svátky. Kam se poděla pohoda a radost Vánoc? Vánoční šílenství, které končí rozbalením drahých krabic z drahého papíru ovázaných drahou stužkou...To že jsou Vánoce?

Kam se poděly hodnotné lidské dárky jako je malý úsměv druhému, pusa, pohlazení, hezké slovo...Vždyť ty nic nestojí a zahřejou na duši nejvíce... Tento pocit nemůže pračka, lednička a mobil nikdy nahradit.

Krásné Vánoce všem... Hodně úsměvů a pohlazení...