Pod pokrývkou...

Chodila k němu deset let. Když vešla do dveří, pravidelně zahlédla ten záblesk radosti v jeho očích. Před lety, když ho viděla poprvé,jí  připadal jak opičák. Lidské krásy moc nepobral, zato opičí roztomilost mu zůstala. "Vy jste nádherná," říkal jí postupem času čím dál častěji. 

Malá Eliška byla nemocná často. A tak rostla i frekvence návštěv u dětského pediatra. Povídání s ním se pro ni stalo motorem do dalších stereotypních dní matky malého dítěte a manželky  ambiciózního podnikatele. Snad i sám život tomu tak chtěl. Kdykoli přišla s Eliškou, rázem zmizeli všechny maminky i tátové v jinak narvané čekárně. Eliška měla hračky a oni dva čas na sebe.

Najednou i on jí už nepřipadal jak opičák. Našla na něm spoustu lidských a pro ni vzácných vlastností a zájmů. Byl velmi citlivý. Poznal hned, když se necítila dobře nebo se trápení ve své samotě uvnitř velkého domu stalo nesnesitelným. Snažil se jí povzbudit.

"Pusu! Dáte mi pusu?", žadonil jednou, když byla na odchodu. Manžel už jí nedal pusu dlouho a tak si řekla "proč ne". Když jí políbil, měla pocitl, že ztrácí vědomí. Tak jemně se jí svými rty dotkl!

Když bylo Elišce dvanáct, manželství se rozpadlo. Ambiciózní a úspěšný čtyřicátník si našel ženu o dvacet let mladší. Dnes je to normální, říkal jí.

 Ale všechno zlé k něčemu dobré.

A tak jednou zazvonil telefon. Dostala pozvání na dovolenou do Řecka. Jen tak. Měla pocit, že jí konečně spadlo štěstí do klína. Tolik let nikde nebyla! A tak patnáctiletá Eliška jela k babičce. Ona si připravovala loďák na cestu k moři se svým letitým známým, který má záblesky něhy a zájmu v očích, když ji vidí - dětským pediatrem.

Byl více než úžasný. Nemusela se o nic starat. Zařídil společný pokoj s výhledem na moře. Ano, tento člověk byl pro ni velmi zajímavý a ještě ke všemu volný, žádná manželka ani děti. A pediatr. Vzdělaný intelektuál s obrovským přehledem a řečnickým darem. Plánovala si tajně milostné dobrodružství mezi mořkými útesy za šumění vln. Přišly i myšlenky na silné vlnobití a bouři ve větru. Proč by ji jinak bral sebou? "Je to jasné jak facka, chce mě!" říkala si.

Pokoj s obrovskou terasou kousek od moře byl opravdu rozkošný. Objal ji hned, jak do něj vešli. Zase se jí dotkl těmi svými žhavými rty. Postele byly přes uličku. Představovala si jak je spojují a vytváří si tak letiště, přístav jejich milenecké touhy. Člověk míní a život mění...Jak silné bylo rozčarování!

Žena, která chce být lovcem ulovena, intuitivně muži poskytuje příležitosti, aby se jí dotkl. Letmý polibek a obejmutí prvního dne se už neopakovalo. Stále jí však říkal, jak přitažlivá je žena! Občas jí chytl za ruku..Jen tak, aby se neřeklo.

Den před odjezdem domů se osmělila překonat onu uličku mezi postelemi. Když ji dovyprávěl řečnickou pohádku na dobrou noc a sfoukl svíčku, ona naopak nechala působit teň oheň, který hořel v ní. Nevydržela to. Vklouzla mu pod pokrývku a přitulila se k němu. Rukou šátrala ve tmě, ale jen chvilku...

"Co to děláš?" odstrčil ji prudce. Spadla na zem. Naštěstí sebou vzala pokrývku, takže i když to byl tvrdý dopad, tak do měkkého. Zvedla se a hrdě přelezla do své postele. Celou noc nespala. Ráno u snídaně to přišlo: "Víš, já jsem na chlapi!"

"A co tady dělám s tebou já?" ptala se. "Jsi pro mě symbol ženství a krásy. Chtěl jsem to zkusit."

A tak skončil milostný románek u moře, mezi útesy, za zvuku šumění vln. Zvedl se vítr a všechno bylo pryč. Přišlo i ono očekávané vlnobití, ale ve zcela jiné podobě, než ona očekávala.. Je to prostě život...