Táto, děkuju...

Dopis tátovi jsem psala při psychoterapeutické skupině se svými klienty. Zapojila jsem se tehdy do psaní z důvodu sounáležitosti terapeuta s klienty. Říkala jsem si, že mi neuškodí srovnat si znovu myšlenky. Od skupiny uběhlo několik dní. Dopis jsem uveřejnila i tady na svém blogu v pondělí na počátku října. Dnes v noci se mi stala zvláštní věc, zdál se mi zvláštní sen...

Zemřel, když mi bylo 25 let. Jeho odchod z tohoto světa provázely pro mě zvláštní okolnosti. V jednom okamžiku, pár hodin po jeho fyzické smrti se za mnou přišel tehdy, před dvaceti lety rozloučit. Prostě je to pocit, který vnímáte jenom vy. Několikrát po sobě zazvonil v noci telefon. Na můj dotaz... nic, žádný tón, jen šustot, praskot a šelest. Bylo to jak spojení s neznámým naprosto mě nepřirozeným prostorem. Šel z těch podivných zvuků strach...Až později mi došlo, co se to stalo...

Tak to bylo mé první setkání s tajuplností smrti. Ano, můj táta zemřel, ale ... Celých dvacet let se mi čas od času stávají v souvislosti s tátou podivné věci.

Poslední podivná věc se stala dnes v noci. Zdál se mi sen. V tom snu jsem byla u táty v bytě (tehdejším jeho malém bytě). Nevím, co jsem tam dělala. Přehrabovala jsem se v nějakých věcech - jeho věcech. Věděla jsem, že táta nepřijde. Věděla jsem, že táta už v tom bytě není. Měla jsem v úmyslu posunout nějaký kus nábytku.

Najednou zarachotil klíč v zámku a ve dveřích se objevil táta. Byl ve své živé podobě, zdravý, plný života. Napadlo mě: "Vždyť on přece zemřel, co tu dělá?" Táta šel ke mě, zpříma se na mě díval a v klidu mi řekl: "Nevěděl jsem, že ti budu tolik chybět..."

Stála za ním jeho druhá manželka, kterou jsem samozřejmě znala. Pak se samovolně rozdělili. Chystala jsem se někam vracet. Přidal se ke mě a šel mě doprovodit cestou....(nevím kam). Bylo zřejmé, že jeho manželka jde pro tuto chvíli za svými dětmi z minulého manželství.

Probudila jsem se zazvoněmím mobilní zprávy. Když jsem se probrala a podívala se na telefon...nic...

Pravda, nestalo se mi to poprvé. Několikrát za mnou táta v živém snu přišel a přinesl mi tím nějaké poselství. I to NIC, kdy se ozve telefon znám. Stalo se mi to v souvislosti s ním několikrát. Tento sen byl o to zvláštnější, že za ním stála jeho manželka, která zemřela teprve nedávno. Vždy za mnou přišel sám, nikdy nepřišla s ním. Taky proč, byla na živu. Až dnes...Pochopila jsem, jsou tam v dáli spolu.

Dlouho jsem dnes o snu přemýšlela a ptala se sama sebe, co mi chtěl vlastně táta říct. Až odpoledne mi to došlo!!! Dopis! Psala jsem mu před pár dny dopis. Na to jsem úplně zapomněla. Dopis jsem si znovu přečetla.. Došlo mi, že jsem dostala od táty odpověď.   

Co na to říct? Nevím...Tají se mi dech v pokoře ke všemu tajemnu, co nás obklopuje. Je to krásné a současně tak neuchopitelné a mystické.

"Táto, děkuju..." Moni

PS: Celý Dopis tátovi..tento můj blog 3.10.2011