V Praze 6.března 2011

Milý …Vy, jenž v duši jste pln citu.. Blankytné psaní zastihlo mne v podvečer té soboty. Našlo si volné místo v koutě mé terapeutické pracovny a ležíc jen tak volně na malé komodě, trpělivě vyčkávalo. Ano…trpělivě.

Trpělivost je rodu ženského. Snad ona ženská polarita probudila se ve Vás…Vy, jenž v duši jste pln citu.. Snad vy sám, byť i nevědomky, vložil jste do blankytného psaní poselství: „Až nastane čas..“

Miluji nečekaná setkání.. Miluji pohled do očí, jenž otvírá duši živé bytosti, na kterou se zájmem hledíme.  Mé oči spočinuly na blankytně modrém psaní. Neživá věc ?? Ano..řekl by obyčejný našinec.  Však já zahlédla duši.. Vaší.. Vy, jenž jste pln citu. Je schoulená do klubíčka pod velkými ozdobnými písmeny,  oslavující ženské jméno. To jméno má nejasný původ. Žena, která je darem v podobě onoho jména zdobena, je podle historických pramenů označována…Víte jak??

Bohyně.. Osamělá..Jediná..Rádkyně..

Ano…Žena tohoto jména je obdarovaná božstvím a hlubokým niterným bohatstvím. Snad…

S otevřením blankytného psaní na mě duše, zprvu schoulená do klubíčka, promluvila.  Promluvil jste na mě Vy, jenž jste pln citu. Na okamžik se naše duše setkaly. Paprsek laskavého světla. Vaše vzácné poselství..

Bohyně je přec obdarována vlastním božstvím a laskavým bohatstvím své duše! Ano..Ano..Ano..Tolikrát si to mohu opakovat…

Avšak vždy mě něco překvapí…       

Monika