Ztráty a nálezy

Neviděla jsem jí do obličeje. Na hlavě měla zimní kuklu. Snad to tak i chtěla, aby její oči, ústa, tváře zůstaly co nejvíce skryty. Kulatým otvorem jsem se snažila zahlédnout alespoň něco málo. Marně..Seděla tam tak skromě, odevzdaně.

Jsou Vánoce. Je Štědrý den. Pražská podzemní dráha je okolo páté večerní poloprázdná. 

Teď zvedla oči. Bože, ta prázdnota v nich! Střetly jsme se pohledem. V tu chvíli jsem v nich alespoň na malou chvilku spatřila nepatrnou jiskru života. Znovu sklonila hlavu a ponořila se do sebe. Co se asi skrývá za tou prázdnotou? Kolik let prožitého života?

Zelený párkr, který měla na sobě už také něco zažil. Snad putuje životem s ní, stejně jako její černé tesilové kalhoty. Možná jsou to ztráty a nálezy jejího života. Na nohách má plátěné tenisky, každou tkaničku má jinou. Na fialovou tkaničku si šlape stejně jako na ucho plné cestovní tašky. Druhou rukou pevně drží síťovku s nějkými svršky. Nálezy pod stromeček? Nevím..Už dlouho jsem takovou síťovku neviděla. Naposled před mnoha lety, když jsem byla malá.

Žena byla schoulená v rohu dvojsedadla. Byla zamyšlená. Najednou se vzpřímila a začala prohrabovat tašku. Chvíli šátrala. Vytáhla knihu. Začetla se. 

Jela jsem sama z konečné na konečnou. Vlastně ne, jela jsem celou cestu s ní.

Letos se s dětmi doma u stromečku sejdeme později. Ale sejdeme se. Na to jsem se těšila. Už teď většina lidí prožívá u stromečku radost z dárků. Dětské oči jsou rozzářené. Rodiče jsou šťastní za radost svých dětí.

Hnula sebou. Obtočila si těsněji šálu okolo krku. Byla jí zima. Zahlédla jsem kříž, který byl vyrytý na obalu knihy. Bible! Čte Bibli! Nedalo mi to. Snažila jsem se jí podívat znovu do očí. Zřejmě ucítila můj pohled. Znovu jsme se na sebe podívaly. V prázdnotě a dálce jejích očí jsem zahlédla blízkost života. Dokonce se nepatrně usmála. Snad naděje od Boha do ní vstoupila.

Kam asi jede? Kde bude trávit Štědrý den? Dostane také nějaký dárek?

Stanici před konečnou založila knihu papírkem. Vložila jí do síťovky. Všimla jsem si jejích zanedbaných a oteklých rukou. Není tak stará, jak jsem si myslela. Nebude jí více než čtyřicet. Jak sešlost a zanedbanost člověka klame!

Vystoupila z vlaku. Tašku šoupala po zemi za sebou. Posadila se na lavičku uprostřed nástupiště. Z opačné strany přijížděl vlak.

Odcházela jsem domů. Už za chvíli k nám přijde Ježíšek. Po pár metrech jsem se otočila. Žena v kukle už na lavičce neseděla. Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají..Přece jsem ji zahlédla! Seděla sama na dvojsedadle. Byla schoulená v koutě. V ruce držela Bibli.

Pochopila jsem. I v podzemní dráze se dá trávit Štědrý den. Snad tato žena ztratila v životě příliš mnoho. Nevím.. Kéž najde v Bibli naději, lásku a odhodlání změnit svůj život..Kéž najde v Bibli spásu...

Pane smiluj se....