Životní krize nás sunou vpřed

Život je mozaika. Skládá se z množství malých i velkých souvislostí. Každá z nich má své místo, smysl i čas.

Jejich trpělivé sbírání nám může připadat na první dojem nesmyslné. Avšak jenom do té doby, než se dostaví první výsledek, který nám zpětně souvislosti objasní.

Určité dílky naší životní mozaiky musí nejprve zapadnout na své místo, aby mohly vyklíčit plody. Jestliže se pokoušíme některé dílky našeho života, kterými máme projít, přeskočit nebo uspěchat, pak budou chybět našemu životu pevné základy. Nestabilní, slabé a povrchové struktury se snadno bortí. Není v nich naplnění, radost ani láska.

Život je silný dub. Roste v krátkých intenzivních obdobích, pak odpočívá. Čerpá živiny ze země, pevné půdy, ve které je zakořeněný. Je trpělivý. Nějaký čas to trvá, než začne růst dál. Stejné je to v životě.

Propady, životní krize nás sunou vpřed k novým okamžikům štěstí. Bez krizí bychom okamžiky štěstí jen těžko poznali. Loučíme se s něčím, co už dále nemá v našem životě místo. Hledáme nové možnosti výživy našeho vnitřního světa, abychom se mohli vyvíjet tam, kde nám to bude přinášet radost. Máme možnost opustit starý způsob života.

Proč setrvávat v něčem, co už ztratilo svůj smysl? Proč se křečovitě držet svých představ o tom, jak by se měl náš život dále odvíjet? V uvolnění je síla. Přijdou k nám nové dary. Možná budou jiné, než jsme si původně představovali. Ve výsledku se většinou ukáže, že předčí všechny naše očekávání, vedoucí k naší spokojenosti. Nesmíme se však bát jim dát prostor. Přijdou ve chvíli, kdy to budeme nejméně čekat.

Život plyne. Má svůj smysl i řád. Nic není nemožné. Všechno má svůj čas.