Petr Řeha
Chci psát o tom, co prožívám, o lidech, které potkávám a o Bohu, kterého stále poznávám.
CMP mi postihla i paměť a zrak. Proto prosím o trpělivost s mým pravopisem, slovosledem a přeskakováním myšlenek.
- Počet článků 102
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 686x
Seznam rubrik
Petr Řeha
Měl jsem sen
Sny mívám málokdy, ale tento se mě dotkl. Pozoruhodné bylo, že se mi po probuzení nevytratil jako většinou, ale pamatuji si ho dodnes.
Petr Řeha
Proč jsem se stal blogerem
Asi dva měsíce po onemocnění jsem si začal psát, co prožívám. Ani bych to nenazval deník, byly to spíše útržky z mého života, ale psal jsem každý den. Důvod byl prostý: naučit se psát levou rukou a naučit se číst.
Petr Řeha
Trénink paměti v knihovně
Po skončení rekvalifikačního kurzu na účetnictví začal v knihovně očekávaný kurz na trénink paměti. Kontakt jsem dostal od sestřenice, která pracuje ve vědecké knihovně v Ostravě.
Petr Řeha
Jak jsem uspěl v rekvalifikačním kurzu
Jak už jsem psal v jednom z předešlých článků, vedením účetnictví jsem se živil. Ale mým onemocněním se z mozku většina informací a dovedností vytratila.
Petr Řeha
„Nevadí,“ řekla psycholožka
Nová logopedka, ke které jsem se dostal po lázních, mi dala kontakt na jednu neziskovku. Sice jsem nevěděl, čím by mi mohli pomoci, ale nebylo to daleko, tak jsem tam po logopedii hned zašel.
Petr Řeha
A je po maturitách
V rodinách, kde se připravoval potomek ke zkoušce dospělosti, zavládla radost a uvolnění. Tak aspoň u nás doma.
Petr Řeha
Vašek Neckář a zvláštní Půlnoční
Články ze svého života se snažím psát více méně chronologicky, ale v tomto se musím trošku vrátit. Už dlouho jsem se chystal, že napíšu o Vašku Neckářovi, ale pořád jsem se nemohl rozhodnout, k čemu ho přiřadit.
Petr Řeha
Stopování nemusí přinést jen úsporu peněz
Ráno mi ujel autobus. To se mi už dlouho nestalo. Chtěl jsem stihnout rehabilitaci a tak jsem stopoval. To se mi taky dlouho nestalo.
Petr Řeha
Oslavy a depka z nich
Odpoledne bylo v kině Vlast slavnostní setkání k desetiletému výročí Dobrovolnického centra ADRA ve Frýdku-Místku. Byl jsem pozván, ale vůbec se mi tam nechtělo. Proč?
Petr Řeha
Znělo to jako rajská hudba, ale...
Rok po mém onemocnění mě navštívil kamarád se svou ženou. Hodně je zajímalo, jak žiji a hlavně jak by mi mohli být nápomocni. Zmínil jsem se, že začínám přemýšlet o nějaké práci, ale že vůbec nemám představu, co bych se svým hendikepem mohl dělat
Petr Řeha
Vyzkoušel jsem Botox, klobásový jed
Do té doby jsem netušil, že Botox (botulotoxin) se používá i k něčemu jinému, než pro krásu.
Petr Řeha
Smažené hlívě ústřičné v těstíčku se nic nevyrovnalo
Trochu jsem si přivstal, abych se mohl v klidu připravit na nový den. Spolubydlící ještě spal, ale soused z vedlejšího pokoje, s kterým jsme sdíleli koupelnu, nikoli. Právě jsem se holil, když vjel na vozíku za mnou a bez řeči se na mě díval.
Petr Řeha
Eutanazie nebo čekaní na smrt?
Jednou mi na Čeladnou, kde jsem byl na rehabilitaci, zavolal kamarád, že kousek odtud mají setkání dobrovolníků a že by byli rádi, kdybych se mohl zúčastnit. Takové pozvání se nedá odmítnout. Setkání bylo po léčebných procedurách, takže mi nic nebránilo v cestě. Navíc mi zajistil i odvoz. Vůbec jsem netušil, do čeho jdu.
Petr Řeha
Léčba prací aneb V nouzi poznáš přítele
Nevím, jestli v dnešní uspěchané době, kdy jsou na nás v práci kladeny tak velké nároky, dokážeme léčbu prací nebo-li ergoterapii docenit. Uvědomil jsem si, že v případě vážného postižení, kdy člověk nemůže dělat běžné činnosti , je smysluplná práce velkým přínosem, ne-li lékem.
Petr Řeha
Hemik a stařík
Musel být na nás úchvatný pohled, když jsme si šli po večeři zacvičit. Jeden na půl těla ochrnutý hemik, druhý tak tak se na nohou držící stařík.
Petr Řeha
Zavřel jsem oči a oddal se blahodárným účinkům slaných kamenů
Po ukončení pobytu v lázních jsem navštívil svoji obvodní, abych ukončil nemocenskou a vstoupil do řad důchodců. Po mozkové příhodě jsem žil v bláhové naději, že do pár měsíců budu zpátky. Jenže čas plynul a stav se stabilizoval. Do stavu před iktem však bylo hodně daleko. Žít s minimální nemocenské taky nebylo ideální, tak jsem zažádal o důchod.
Petr Řeha
(Ne)obyčejný všední den
Dopoledne jsem si vyřídil průkaz ZTP. Stačilo by napsat tuto krátkou větu, ale nevystihlo by to všechno, co jsem absolvoval. Podotýkám, že to byla moje první samostatná akce na úřadech, třináct měsíců po mozkové příhodě.
Petr Řeha
Tak originální výmluvu prý ještě neslyšel
Smysl pro humor je velká deviza. Terapeut, ke kterému jsem se dostal, ho měl na rozdávání a k tomu neskutečnou paměť na vtipy. Stačilo ho jen naťuknout a už vás bavil. Kolikrát jsem ho musel zastavit nejen pro smích, ale i pro moji chabou paměť, navíc ještě zhoršenou mozkovou příhodou, když jsem si chtěl nějaký vtip zapamatovat, abych se o něj mohl podělit. Přitom víc než jeden by moje hlava neunesla.
Petr Řeha
I u nás se stávají zázraky
V křesťanském sboru, kam patřím, jsme měli slavnostní den. Připomínali jsme si poslední večeři Ježíše na naší zemi před tím, než byl potupně umučen. Žádná smrt, natož taková, není samozřejmě důvod k oslavám. Je jím ale Ježíšovo vzkříšení. To ukazuje, jakou moc má Bůh. A tu moc má i dnes.
Petr Řeha
Logopedie sražená k zemi. Doba poznávací
Pro moje nadšení z logopedie v Darkově mi žena našla logopedii i doma. Mohl jsem pokračovat v kognitivní rehabilitaci. Plný očekávání jsem se vydal na první schůzku. Nechápu, že jsem se stále nepoučil. Měl jsem se držet své chlapecké zásady, Moc se netěš, ušetříš se zklamání, kterou jsem si dal, když mi v dětství zemřela sestřička hned po narození.
Petr Řeha
Ale stejně...
Stačí malý domek s ještě menší zahrádkou a člověk má nepřeberné možnosti pro zábavu, vlastně pro práci, ne chtěl jsem říci pro rehabilitaci. Spoustu možností pak poskytuje letní období, navíc, pokud má člověk kolem sebe lidi, a ne lidi ledajaké, ale lidi vynalézavé.
Petr Řeha
Ani v čekárně u lékaře se nemusíte nudit
Do čekárny vstoupil muž středních let. Bylo zřejmé, že to tady dobře zná. Ani nepozdravil a rovnou si to namířil na toaletu. Ozvalo se dvojí spláchnutí. Že by mu vadil kapesník, který jsem tam vhodil po umytí rukou? Po chvilce se ozvalo další dvojité spláchnutí a vyšel ven. Sedl si, rozhlédl se, ale ne po lidech, a začal rovnat reklamní materiály. Sotva skončil na stole, automaticky sáhl pod něj a vytáhl další hromádku. Roztřídil ji podle velikosti a vložil zpět.
Petr Řeha
Malý krok pro lidstvo, ale velký skok pro mě. Ozve se Bůh?
Byl krásný slunný den. Se ženou jsme se vydali na bezový květ. Netrvalo dlouho a změnilo se počasí. Bylo dusno, setmělo se, ani nevím, jestli začal foukat vítr, ale vím, že občas zahřmělo. Raději jsme se otočili a spěchali domů. Po pravdě řečeno s mým postižením po mozkové příhodě, kterou jsem ani ne před rokem prodělal, se o nějakém spěchu nedá mluvit. Domů jsme měli ještě dost daleko, když začaly padat první velké kapky. Řekl jsem si: „Včera Bůh zadržel déšť na moji modlitbu, nemůžu to chtít každý den.“
Petr Řeha
Co nás učil Cyril
„Cyril je nemocný,“ řekla mamka mé ženě. „Nechce nic žrát. Asi něco sežral, co mu nesedlo.“ Většinou se něco podobného do druhého, nejpozději do třetího dne samo vyřešilo. Ne však tentokrát. „Cyril je pořád nemocný. Byli jsme s ním na veterině. Dostal hromadu léků, ale je problém je do něho dostat.“
Petr Řeha
Bůh mi přestal odpovídat
Po návratu z lázní se mě několik lidí ptalo, jak se cítím. Neumím lhát, tak jsem odpovídal: „Připadám si o několik měsíců zpět“ a doufal jsem, že to je jen reakce na lázně. Připomínal jsem si ujištění mé ženy, které dostala, když se modlila krátce po mé mozkové příhodě, že to bude dobré. Co si ale pod tím představit? Uzdravím se? Budu pracovat? A jestli ano, co budu dělat? A budu jezdit autem?
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
