Ani v čekárně u lékaře se nemusíte nudit

Do čekárny vstoupil muž středních let. Bylo zřejmé, že to tady dobře zná. Ani nepozdravil a rovnou si to namířil na toaletu. Ozvalo se dvojí spláchnutí. Že by mu vadil kapesník, který jsem tam vhodil po umytí rukou? Po chvilce se ozvalo další dvojité spláchnutí a vyšel ven. Sedl si, rozhlédl se, ale ne po lidech, a začal rovnat reklamní materiály. Sotva skončil na stole, automaticky sáhl pod něj a vytáhl další hromádku. Roztřídil ji podle velikosti a vložil zpět.   

Nebyl v klidu ani půl minuty a sáhl si do kapsy u kabátu. Zkontroloval, jestli je v pořádku. Byla. Sáhl do druhé, taky v pořádku. Prošel všechny kapsy, co jich měl a vše důkladně zkontroloval a obsah uložil zpět. Znovu srovnal materiály na stole i pod stolem. Jelikož bylo vše v pořádku, přesedl si na sedačku blíže k oknu. Ve dvou květináčích tam rostly kytky. Prsty vyzkoušel, jestli jsou zalité. Asi byly. Opřel se a začal se rozhlížet po čekárně. Ale nikdo si ho nevšímal. Každý byl zaujatý sám sebou. Až na mě. Než si mě však všiml, ozvaly se z okna nějaké zvuky. Vstal, zkontroloval, co se tam děje. Asi to nebylo hodno jeho zájmu, tak se vrátil zpět. V té chvíli ho zavolala sestra do ordinace.

Škoda, že ho zavolala tak brzy. Bylo by zajímavé sledovat, co by ještě dal do pořádku. Napadlo mě, že kdyby ho volali na kontrolu jednou týdně, nemuseli by platit uklízečku. Rozhlédl jsem se po perfektně urovnaném stole, když mě zaujal jeden reklamní leták. Přisunul jsem si ho, abych na něj lépe viděl. Pro jistotu jsem si znovu zašel na toaletu. Byla taky v perfektním stavu. Když jsem se vrátil, stůl byl zase urovnaný. Kolega asi opustil ordinaci.