Karel Oktábec
- Počet článků 67
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1096x
Seznam rubrik
- Škola hrou
- Na Grafárně pod Petřínem
- Řemeslo, braň se!
- Dva roky prázdnin
- Lepší svět
- Allahu akbar
- Jen tak
Oblíbené stránky
Oblíbené blogy
Karel Oktábec
Ta naše bojovnost česká...
V diskusi pod článkem (Ta naše povaha česká...) poukázal jeden z diskutujících na skutečnost, že fyzické a duchovní přežití českého národa nezajistila pouze jeho přizpůsobivost, nýbrž i jeho vrozená bojovnost. V článku jsem se sice omezil pouze na přežívání českého národa po vyhnání jeho „národotvorných“ příslušníků (zejména šlechty a inteligence) v důsledku porážky stavovského povstání v 17. století, ale budiž. Zkusím to napravit...
Karel Oktábec
Ta naše povaha česká…
Po bitvě na Bílé hoře opustilo České království přes třicet tisíc šlechtických a měšťanských rodin, odmítajících přestoupit na katolickou víru. Z nekatolíků zůstali v zemi jen příslušníci selského stavu, kteří odejít nesměli. Přestože většina obyvatel zůstala, pro budoucnost českého národa měla tato první významná emigrační vlna v jeho dějinách závažné důsledky.
Karel Oktábec
Lidi jako všichni ostatní...
Svěřila se tu nedávno jedna blogerka, hlásící se ke křesťanské víře, že miluje všechny muslimy. Ve zdůvodnění uvedla mimo jiné, že: „...prozradím vám teď něco, co vás nejspíš zarazí, nebo šokuje, nevím. Muslimové jsou lidi jako všichni ostatní...“
Karel Oktábec
Milostné pozdravy z války...
Pro mého dědečka, studenta příbramské hornické školy, začala 1. světová válka v říjnu 1914. Po základním výcviku na území dnešního Slovinska ji prakticky celou strávil v italských Dolomitech. Tři dlouhé roky žil nedaleko městečka jménem Asiago, v místě zvaném Casara Gruppach. Tamní příroda je dodnes nádherná. Vzduch, zvláště v nadmořské výšce okolo 1500 metrů, kde působila jeho baterie pevnostních houfnic, byl nepochybně zdravý, byť tehdy patrně trochu příliš železitý. Kadet Oktábec se však při jedné z návštěv doma v Příbrami seznámil se slečnou Jarmilou Sykovou. Kdo zažil vojenskou korespondenční lásku na dálku, dovede si představit, jak se mu pak asi dařilo vychutnávat pobyt v údajně nejromantičtějších evropských velehorách. Zvlášť když si, podle tvrzení pamětníků, na přírodní krásy příliš nepotrpěl ani v civilu...
Karel Oktábec
Malá bitva s velkými následky (8. listopadu 1620)
V rámci konečného zúčtování s odbojnými českými stavy vstoupily na podzim roku 1620 do Čech dvě nepřátelské armády. Císařská, kterou vedl generál Karel Bonaventura hrabě Buquoy, a armáda Katolické ligy, v čele s vévodou Maxmiliánem I. Bavorským. Protože tento vzdělaný aristokrat měl dost rozumu na to, aby řízení vojenských operací přenechal odborníkům, velel ve skutečnosti bavorské armádě ostřílený veterán tureckých válek, generál Johann Tserclaes hrabě Tilly. Přestože se veteráni Tilly a Buquoy příliš nesnášeli, porazila obě spojenecká vojska armádu českých stavů v několika šarvátkách, obsadila pár měst a večer 7. listopadu 1620 stanula před Prahou. Zde se Tilly a Buquoy konečně na něčem shodli – oba svorně konstatovali, že útok na nepřátelskou armádu, která má za sebou bezpečné útočiště opevněného města, je příliš riskantní...
Karel Oktábec
Vstanou noví úředníci...
Po získání výučního listu na základě pouhé jednoroční praxe jsem chtěl (dnes připouštím, že poněkud nevděčně) odejít z tiskárny, která mi tenhle malý zázrak umožnila, a udělat si před vojnou ještě poslední prázdniny. Vedení podniku na mne zcela zaslouženě vytáhlo smlouvu, podle níž jsem byl povinen odpracovat v tiskárně určenou dobu, už nevím kolika měsíců či let. Takže jsem namísto prázdnin nastoupil do kanceláře operativního plánu.
Karel Oktábec
No nekupte to!
Dnešní podomní obchodníci vám nabídnou ledacos. Třeba unikátní vysavač prachu či kuchyňské nádobí v ceně okolo sta tisíc korun. No nekupte to! Že nekoupíte, protože si příliš vážíte úsilí, které jste museli vynaložit na získání svých „zahálejících“ statisíců? Dobrá. Zkusí to na vás prodejci, kteří přirozenou lidskou šetrnost do svých výpočtů moudře zahrnuli, a místo na sníženou inteligenci potenciálních zákazníků sázejí raději na jejich touhu po duchovním povznesení...
Karel Oktábec
Já jsem malý mysliveček...
Motto: "Chce-li člověk zabít tygra, nazývá to sportem. Když chce tygr zabít jeho, říká tomu projev zuřivosti" (George Bernard Shaw)
Karel Oktábec
Tažní a chovní...
V souvislosti s dalším snižováním počtu pracovníků ve státní správě se opět vynořil prastarý problém pracovníků "tažných" a "chovných". Tyto dvě kategorie existují odpradávna ve všech organizacích, ať již státních nebo soukromých. Jak již název napovídá, ti tažní pracují, zatímco chovní samozřejmě také pracují (jinak by přece nemohli být zaměstnáni!), ale konečné ohodnocení jejich práce nemá tak docela přímou souvislost s jejich pracovní výkonností...
Karel Oktábec
Tatínkovy Monopoly
Můj tatínek nebyl ani politolog, ani ekonom, ani filozof. Jako každý správný rodič však dokázal zjednodušit složité věci tak, že jsme je chápali i my, po poznání bažící potomci. Dalším poznáním se nám některá z tatínkových zjednodušení pochopitelně opět zkomplikovala. Od určitého věku to tak prostě chodí - čím více o něčem víte, tím méně jste schopen vyslovovat o tom zjednodušené soudy. Tedy pokud nejste zrovna v roli poučujícího rodiče. Anebo v roli užitečného idiota té či oné víry. Anebo docela obyčejný idiot...
Karel Oktábec
Za dvě minuty začne útok...
Po bratrské internacionální invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zahájili českoslovenští budovatelé socialismu s lidskou tváří ústup do předem připravených pozic. Některým se to podařilo, některým ne. Období, které následovalo, nazvali ti z nich, kteří tento velkolepý názorový obrat o sto osmdesát stupňů zvládli, obdobím normalizace...
Karel Oktábec
Můj tatínek měl rád svíčkovou...
Jak známo, budování socialismu bylo provázeno mnoha potížemi růstu. Všechny měly samozřejmě své objektivní příčiny, ale můj tatínek měl pro ně vysvětlení jediné. Počínaje problémy veřejné dopravy, která se opakovaně hroutila v důsledku zimy, vedra, sucha i mokra, přes nedostatek většiny zboží denní potřeby v obchodech, po obdivuhodné názorové veletoče vládní propagandy...
Karel Oktábec
Boží mlýny
Nemám rád špatné konce. V literatuře ani mimo ni. Snad proto mne nikdy neuchvátila jedna z kultovních knih mládeže šedesátých let (a kupodivu i povinná školní četba) Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Ne že by to nebylo hezké a jímavé čtení. Křehký příběh pařížské švadlenky Lucie a studenta Petra se mi moc líbil. Bohužel pouze do chvíle, kdy autor - zřejmě z obavy, aby nespáchal tuctový literární kýč - spáchal raději dvojnásobnou vraždu, a oba své hrdiny zcela nesmyslně zabil. Jako deus ex machina mu posloužilo německé dalekonosné dělo, které se, jako na potvoru, trefilo v nesprávný čas na nesprávné místo. Tenhle "umělecký" konec jsme při zkoušení povinně vysvětlovali jako autorův poukaz na absurdnost válečného běsnění. Na mě to vždycky působilo spíš jako názorná ilustrace autorova přesvědčení, že šťastné konce do tzv. „velké literatury“ nepatří. Hezky to vystihl Karel Čapek ve své knize V zajetí slov:
Karel Oktábec
Učitelka života
"Dějiny jsou svědky času, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti,“ napsal kdysi dávno Marcus Tullius Cicero. My jsme si z této mnohoznačné věty vypreparovali citát o tom, že „Historie je učitelkou života“. Jistě, určitá míra zjednodušení je nezbytná. Jak nám to jednou na politickém školení mužstva (PŠM) vysvětlil soudruh major Gebhardt – moderní svět je tak přehlcen informacemi (a to tehdy ještě ani on netušil, že bude existovat něco jako internet), že je naprosto vyloučeno, aby se v nich obyčejný smrtelník mohl orientovat. A že je proto zcela nezbytné, aby mu příslušní (neobyčejní) odborníci tyto informace roztřídili, vypustili všechny zbytečné (eventuálně obyčejnému smrtelníkovi škodlivé) a ostatní shrnuli do snadněji pochopitelné formy...
