Milostné pozdravy z války...

Pro mého dědečka, studenta příbramské hornické školy, začala 1. světová válka v říjnu 1914. Po základním výcviku na území dnešního Slovinska ji prakticky celou strávil v italských Dolomitech. Tři dlouhé roky žil nedaleko městečka jménem Asiago, v místě zvaném Casara Gruppach. Tamní příroda je dodnes nádherná. Vzduch, zvláště v nadmořské výšce okolo 1500 metrů, kde působila jeho baterie pevnostních houfnic, byl nepochybně zdravý, byť tehdy patrně trochu příliš železitý. Kadet Oktábec se však při jedné z návštěv doma v Příbrami seznámil se slečnou Jarmilou Sykovou. Kdo zažil vojenskou korespondenční lásku na dálku, dovede si představit, jak se mu pak asi dařilo vychutnávat pobyt v údajně nejromantičtějších evropských velehorách. Zvlášť když si, podle tvrzení pamětníků, na přírodní krásy příliš nepotrpěl ani v civilu...

V poli, 9. května 1916
Vážená slečno!
Předem srdečný pozdrav! Mám se tu stále stejně – jen bych ještě potřeboval aspoň malou vzpomínku od Vás – již dlouho jsem ničeho nedostal. Ovšem ona je vinna pošta. Trvá to teď ukrutně dlouho, než něco k Vám do Čech dojde. Počasí tu máme ještě „aprílové“ ač již je květen. Vzpomínám si na Příbram a na okolí, jak tam asi máte krásně, jak si užíváte krásných teplých dnů – zatím co já brodím se ve sněhu a zlézám nebetyčné velikány. A kdybych aspoň na chvíli zalétnouti mohl tam k Vám, promluviti s Vámi několik slov – Pozdravujte ode mne celou Příbram a vzpomeňte si též někdy na
Karla

29. října 1916
Ma cherie!
Moje nejsrdečnější pozdravení! Již začínám třetí rok vojny. 26. tomu byly právě dva roky, co jsem narukoval. Kdo by si byl býval tenkráte pomyslil, že to tak dlouho bude trvat.
Celý týden jsem nedostal od Vás ničeho – doufám pevně, že dnes jistě něco přijde. Máme zde teď ošklivé počasí, stále prší nebo padá sníh.Vzpomínám na Vás celý den. Zdraví Vás
Váš Karel
28. dubna 1917
Drahá Jarmilko!
Srdečný pozdrav a vzpomínku z pole. Je dnes zase po delší době lepší den – téměř jarní. Vzpomínám na Vás stále a byl bych šťasten, kdybych aspoň na chvilečku Vás mohl vidět, s Vámi několik slovíček promluvit. Jsem dosud stále zdráv a počítám dny, které mne ještě dělí od příští a snad též poslední dovolené.
Váš Karel
27. srpna 1917
Ctěná slečno!
Srdečný pozdrav zase již z fronty. Přijel jsem šťastně teď večer. Vše zde při starém, jenom mně zdá se vše divné a nepohodlné. Ale snad zde nebudu dlouho.
Pozdravujte celou drahou Příbram.
Karel
8. září 1917
Ctěná slečno.
Teprve čtrnácte dní uteklo od mojí dovolené a mně se zdá, že jsem Vás již neviděl celou věčnost. Žiji zase tím starým všedním a nudným životem zákopové války. A jen vzpomínky mi dávají trochu zapomenouti přítomnosti.Zdraví Vás srdečně
Váš Karel
20. září 1917
Drahá!
Děkuji Ti srdečně za Tvé poslední psaníčko z Příbramě. Jsem dnes v batterii – na jak dlouho nevím. Je zde překrásně a ticho. Kdybych věděl, že zde zůstanu stále, byl bych úplně spokojen.
Ve psaní více. Se srdečným pozdravem a vřelým políbením
Tvůj Karel
Ten náhlý přechod od vykání k tykání u lístku z 20. září 1917 je nejspíš způsoben tím, že na rozdíl od předchozích není tento lístek adresován slečně Jarmilce domů, nýbrž na adresu její pražské bytné. Neboť i dívky se v té pohnuté válečné době začínaly emancipovat…
10. listopadu 1917
Nejdražší!
Tisíceré srdečné  pozdravení a vroucí díky za Tvé drahé psaníčko. Přišlo do válečné vřavy. Je teď u nás živo. Snad již brzy budu Ti moci napsati více.
Buď zdráva, miláčku! Vřelé políbení od
Tvého Karla

A jako zvláštní lahůdku přidávám nezbytnou frontovou  báseň. Našel  jsem ji v jediném dochovaném dopise, psaném 17. března 1917 „na beobachtunku“ čili předsunuté dělostřelecké pozorovatelně. Dopis sice obsahoval básně  dvě, ale jedna zcela určitě postačí:

Slunce krásně svítí,
Kolem samé kvítí,
Samá radost, jas –
Jaro máme zas.
Přišlo náhle z dálky
Sem do naší války
Odneslo nám sníh
Pryč na dálný jih.
Příroda se směje,
Raduje se z jara.
Země se však chvěje,
Kolem píseň stará
Děl a pušek řádí.
Kruté války vřava
Dále krajem pádí,
nikdy neustává…

Babiččiných odpovědí na dědečkovu korespondenci se zachovalo méně, ale i ony stojí za zmínku. Když pro nic jiného, tak pro svoji bezelstnou, místy až vražednou  upřímnost…

30. července 1916, na vorech na Vltavě       
Mon chér!
Zasílám Vám srdečné pozdravy z Povltaví. Plujeme po voru a vzpomínám na Vás. Je zde krásně, krajina známá již a opět překvapující svými půvaby. Den je horký, nebe bezmračné – voděnka teplá. Dík za lístek, na němž píšete o dovolené – dostanete ji? Mnoho štěstí! Srdečně zdraví
Jarmila
Dne 3. listopadu 1916, Příbram
Mon chér!
Dík za milý lístek – vzpomínku na Vaše rukování. Zajisté Jste již dostal mé zprávy. Dnes zasílám Vám srdečný a poslední, jistě již poslední, pozdrav z našeho bytu, kde jsem dosud na Vás vzpomínala. Jsem zde dnešní večer naposled, sama v rozházeném „pořádku stěhování“, naši již jsou v novém a já zde vzpomínám minulých dnů, zde prožitých, a přemýšlím o nových, co as přinesou. Již je hodně pozdě, vše hučí prázdnotou v té tmě co se vzadu otevírá – až strach jímá. Vzpomínám jak as slavíte svůj předvečer svátku – a jak as poplyne celý Váš zítřejší den? Mne čeká ještě krásná práce – ach – nebudu Vás nudit. Nechť napřesrok výročí, slavíte v bezpečí! Zdraví srdečně
Vaše Jarmila
31. března 1917
Drahý Karle!
Včera obdržela jsem Vaše psaní s fotografií, které mne velice potěšilo, a teď v 1/2 6 Váš lísteček – vřelé díky. Až bude čas odepíši – mám dosti učení – a dnes jdu do divadla – již je šest a v 1/2 7 je začátek. Vřelé díky za tolik radosti zasílá
Vaše Jarmila

Zejména tenhle lísteček musel žárlivého dědečka na jeho „beobachtunku“ zvláště potěšit. Nicméně konec se blížil...

24. října 1918
Ma chére!
Zasílám svůj první pozdrav z pole. A zároveň též poslední. Náhodě mám co děkovati, že jedu domů - do Čech - a sice do Jaroměře ku kádru. Doufám, že se budu moci podívati ještě domů. Na shledanou!
Karel

Válka skončila, dědeček se vrátil, zodpovědně dostudoval a roku 1920 se konečně s babičkou vzali. Hory jakékoli výšky a krásy ho od té doby lákaly ještě méně než předtím. Snad se to dá pochopit. Jenomže svatá Barbora, patronka dělostřelců a horníků, mu jako naschvál zajistila první působiště v rudných dolech u Rožňavy, v nádherné přírodě Slovenského Rudohoří...

Rudný důl v Nadabule u Rožňavy, kde se 24. září 1921 narodil můj tatínek...