Karel Oktábec
- Počet článků 67
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1096x
Seznam rubrik
- Škola hrou
- Na Grafárně pod Petřínem
- Řemeslo, braň se!
- Dva roky prázdnin
- Lepší svět
- Allahu akbar
- Jen tak
Oblíbené stránky
Oblíbené blogy
Karel Oktábec
Na Grafárně pod Petřínem (9)
Léta strávená na Střední průmyslové škole grafické byla krásná. Jak už tak léta mezi patnáctým a dvacátým rokem života bývají. Člověk byl mladý, nic ho nebolelo, a s výjimkou občasných záchvatů pubertálního komplexu méněcennosti měl neméně pubertální pocit, že pro šíři svých ramen projde dveřmi toliko bokem, případně že kapacitou svého svěžího mozku je schopen (kdyby mu to umožnili) vyřešit kterýkoli z neřešitelných problémů tohoto světa...
Karel Oktábec
Na Grafárně pod Petřínem (8)
Korunou, ba přímo vyvrcholením polygrafického výrobního procesu je etapa dokončovací výroby čili knihařské zpracování. Zde se výrobek různě skládá, ořezává, případně šije nebo slepuje dohromady různými technologickými postupy, jimž se říká vazby. Vazby jsou očíslovány číslicemi od jedné do devíti, s dalšími variacemi pomocí písmen malé abecedy. Vazba V 1 je kupříkladu drátem ve hřbetě sešitý sešit nebo časopis (také se tomu říká „šití na stříšku“), vazba V 2 je ve hřbetě nejprve oříznutý, poté slepený knižní blok. Třeba telefonní seznam. V 8 je nití sešitá kniha a tak dále.
Karel Oktábec
Na Grafárně pod Petřínem (7)
Mladší bratr knihtisku, tisk z plochy čili ofset, je založen na principu vzájemné odpudivosti mastné tiskové barvy a vody. Tisknoucí prvky nejsou výrazně vyvýšené (jako u knihtisku) a to, že barva přilne pouze na ně a ne na okolní obnažený kov, zabezpečuje právě tenká vrstvička vody, která ulpí pouze na povrchu kovu. Předchůdcem ofsetu byla litografie (kamenotisk), u níž se obraz přenášel z formy přímo na papír jako u knihtisku. Současná ofsetová tisková forma se otiskuje na gumový válec, z něhož se teprve přenáší na potiskovaný materiál.
Karel Oktábec
Na Grafárně pod Petřínem (6)
Zatímco sazbou, ať již ruční nebo strojní, se zhotovovaly tiskové formy z textových předloh, obrázky bylo nezbytné nejprve reprodukovat a speciálními postupy rozložit na tisknutelné bodové (rastrové) prvky, jejichž větší či menší množství v daném místě obrázku určovalo jeho tmavší či světlejší odstín. Touto činností se zabývala reprodukční fotografie, v současné době totálně zlikvidovaná technologií elektronického skenování předloh.
Karel Oktábec
Na Grafárně pod Petřínem (5)
Kromě obvyklých vyučovacích předmětů se našim užaslým zrakům objevily konečně také předměty odborné, zavánějící exotikou neznámého světa polygrafie. Nejdříve nám samozřejmě vysvětlili, co to ta polygrafie vlastně je. Podle tehdy platné Československé státní normy (ČSN) číslo 88 0100 šlo o výrobní obor, který „... zpracovává a tiskem rozmnožuje textové a obrazové předlohy; zahrnuje tyto základní výrobní fáze a činnosti: a) Zhotovování tiskových forem, b) Tisk, c) Dokončovací výroba a přidružené odborné činnosti (lití písma, zhotovování speciálních přípravků apod.)..."
Karel Oktábec
Na Grafárně pod Petřínem (4)
Obdobně tomu bylo s fyzikou, kterou nás vyučovala rovněž profesorka Pachlová. Takže si mnoho nepamatuji ani z této podivuhodně nezáživné vědy, o níž Jaroslav Žák napsal: „ ... Člověku se nelíbí, že v přírodě je nepořádek, že to tam všechno víří, kypí, bublá a leží jen tak naházeno, řekl bych v geniálním neladu. Nepořádek může být na psacím stole nebo v ložnici, ale v přírodě se to nesmí trpět. Proto se fyzikové rozhodli, že všechno, co se na světě vyskytuje, nejprve změří, zváží, sestaví do škatulek, očíslují a uspořádají ...“
Karel Oktábec
Na Grafárně pod Petřínem (3)
Ze tří studijních oborů Střední průmyslové školy grafické se za opravdu "grafické" (ve smyslu výtvarném) daly považovat vlastně jenom dva: obor "Fotografie a průmyslová retuš" a obor "Zpracování papíru a lepenky". Jejich studenti totiž skutečně upotřebili umělecké vlohy, prokázané při talentových zkouškách. Alespoň většina z nich. Naproti tomu obor "Všeobecná polygrafie", na který jsem byl – právě pro své fiktivní výtvarné nadání – přihlášen já, byl oborem více méně klasicky průmyslováckým, tj. technickým. Všichni bez výjimky jsme však dostali v plátně vázané školní průkazy s fotografií držitele, opravňující k volnému vstupu na umělecké výstavy a ke slevám na výstavy ostatní i do muzeí všeho druhu. Kromě toho nám profesoři a profesorky (tedy nikoli již učitelé a učitelky) samozřejmě vykali, což bylo pro většinu z nás věcí dosud nevídanou...
Karel Oktábec
Na Grafárně pod Petřínem (2)
Ve šťastných letech našeho mládí probíhalo první seznámení nového studenta s prostředím zvolené střední školy na chmelové brigádě. Jako všechny brigády bývaly i ty chmelové teoreticky dobrovolné a měly nahradit práci kvalifikovaných (placených) odborníků prací nekvalifikovaných (a neplacených) diletantů. Ať již šlo o více či méně dobrovolné studenty, nebo rovnou o vojáky, vězně či jinou skupinu obyvatelstva, která svoji dobrovolnost dostala rozkazem.
Karel Oktábec
Na Grafárně pod Petřínem (1)
Střední průmyslová škola grafická sídlila (a pokud vím, tak dosud sídlí) v jedné z budov areálu bývalého karmelitského kláštera na Malé Straně, v Hellichově ulici pod pražským Petřínem. Nevím jak dnes, ale za našich časů se ústy svých pedagogů často prohlašovala za školu výběrovou. „Jste na výběrové škole, můžete kdykoli odejít...“ slýchali jsme po celé čtyři roky v situacích, kdy naše mladická drzost překročila meze (mnohdy obdivuhodné) trpělivosti našich pedagogů. Úplně poprvé jsme se s tímto duchem výběrovosti a stavovského sebevědomí (nebyl-li to ovšem spíše projev jisté profesionální deformace) seznámili již v příloze oznámení o přijetí ke studiu:
