Požehnání nebo pohroma?

Za devatero horami a devatero řekami žil mladý muž se svým starým otcem. Jeho největším potěšením byla jízda na koni. Trávil s ním veškeré dny, vyjížděli za každého počasí. 

Bosá kopyta klouzala po namoklé trávě, zanechávala po sobě obtisky v rozměklém jílu, ztrácela se v rozbředlém sněhu. Důvěřovali si a patřili jeden k druhému.

Jednoho dne přišel do stáje. Byla prázdná. Jen vítr hýbal zarezlými veřejemi. V noci kůň utekl k nomádům na druhé straně řeky. Mladík napřed zesmutněl. Potom se zlobil a nevěděl, co dělat. „Proč si myslíš, že to není požehnání?“ zeptal se ho otec. Odpovědi se však nedočkal.

Uplynulo několik měsíců a ztracený kůň se vrátil. Navíc si sebou přivedl překrásného nomádského hřebce. Syn byl nadšený, ale otec se ho zeptal: „Proč si myslíš, že to není pohroma? Mladík si nový přírůstek ve stáji rychle oblíbil a proháněl ho každý den. Jednoho dne z něho spadl a zlomil si nohu. Všichni ho litovali, jen otec se zase zeptal: „Proč si myslíš, že to není požehnání?“

A zanedlouho poté přišla válka a všichni bojeschopní muži museli vyrazit do boje proti nepřátelským nomádům. Nevrátil se z nich ani jeden. A syn, protože byl chromý, zůstal v bezpečí se svým otcem, a starali se o sebe navzájem až do konce svých dnů…

Inspirace: THOMAS, Scarlett. Náš tragický vesmír. 1. vyd. Brno: Host, 2011, 372 s. ISBN 978-80-7294-406-4