Gabriela Němčíková
"Nejsi člověk. Jsi máma."
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2252x
Seznam rubrik
Gabriela Němčíková
Tatínci a ratolesti
Potkávám je často. Zejména teď, v létě. Houfují se kolem sportovišť, kam si jejich partnerky přišly ukrást alespoň chvilinku času jen pro sebe, a s výrazem lišky lapené v železech objíždějí přilehlé okolí s kočárkem obsazeným řvoucím potomkem. Tatínci a jejich mimina. Tatínci vypadají, že raději než tohle, tak by si nohu ukousali. Když pak přijde konec tréninkové jednotky, ožijí a s mladickou jiskrou v oku pozorují jejich přibližující se drahocenné polovičky, jako by se znovu scházeli na prvním rande. Místo vášnivého polibku však předávají potomky se stejnou úlevou jako nevybuchlé bomby pyrotechnikovi a pohled oka stále jiskřícího padne na nedalekou hospodu. Zde si pak u jednoho kousku stěžují na právě prodělané hodinu a půl trvající galeje.
Gabriela Němčíková
Můj výlet k lékaři s dítětem
Jsem objednaná k lékaři. Jelikož podobné akce běžně absolvuju s dítkem a sprint s kočárkem není moje silná disciplína, objednávám se raději na pozdnější dopoledne. Ono se to nezdá, ale nezbytné ranní aktivity mojeho dítěte, jako je zírání do pračky, zírání do vany a zírání do záchodu, zaberou nějakou tu chvíli. Když k tomu ještě připočtu pár okamžiků strávených podružnými procedurami, což jsou snídaně, návštěva nočníku a oblékání, dřívější než desátá hodina by mi mohla způsobit žaludeční vřed a oční tik. Tentokrát jsem dokonce byla objednaná na půl jedenáctou, čili s luxusní časovou rezervou.
Gabriela Němčíková
Nesvéprávná prvomatka
Když jsem byla mladší a naivnější, měla jsem o mateřství představu jako o nejvyšší metě zodpovědnosti, které může žena dosáhnout. Dnes už vím, že narození prvního dítěte vás v očích okolí zbaví svéprávnosti rychleji než dědictvíchtivé příbuzenstvo s právnickým vzděláním. Teď zpětně si vlastně nejsem úplně jistá, že změna přišla až v porodnici. Spíše se přikláním k tomu, že počátky se datují někdy k prvním náznakům rostoucího těhotenského bříška. Nicméně faktem je, že najednou jsem jen užaslým svědkem toho, jak se se mnou, kdysi nezávislou, rozhodnou a hlavně dospělou ženou, jedná jako s roztomiloučkým heboučkým zvířátkem po lobotomii.
Gabriela Němčíková
Jak to v té reklamě dělají?
Vzhledem k tomu, že se v poslední době stala údržba domácnosti mou hlavní pracovní náplní, zažívám velice často pocit frustrace. K domácím pracem mám vztah pouze o stupínek vřelejší než k návštěvě zubaře, bohužel je ale musím absolvovat častěji. Obdivuju proto ty upravené dámy v televizi umanuté učinit své domovy sterilními. Prožívám s nimi každý ten krátký příběh zoufalství, kdy i přes pot kanoucí z jejich nalíčených obličejů, se jim ty bestie bakteriální stále vysmívají. A vždy s úlevou vydechnu, kdy se NAŠTĚSTÍ objeví ten jediný správný prostředek, který vymýtí vše živé v okruhu několika set metrů od epicentra. Široký úsměv a rozzářené oči těchto žen pak napovídají, že to pravé štěstí a vlastně celý smysl života spočívá v naleštěné míse a vydezinfikovaném prkénku.
Gabriela Němčíková
Na mateřské nezblbnu
Brzy poté, co jsem otěhotněla, pojala jsem podezření, že chátrání nehrozí pouze mému tělu. Pár návštěv diskuzního webu, kam jsem, zřejmě pod vlivem hormonální bouře provázející můj jiný stav, zabrousila, napovídalo, že by mě střízlivý úsudek mohl opustit rychleji než současný obvod pasu. Některé ze skalních přispěvatelek těchto debat byly totiž schopné vytvořit zdrobnělinu i z pojmu jako popelářský vůz a množství mrkajících smajlíků, kterými špikovaly text, mi málem způsobilo epileptický záchvat, ač touto nemocí netrpím. Ani osobní zkušenosti zasloužilých matek nebyly v tomto ohledu příliš optimistické. Z dostupné literatury jsem se poučila o konkrétních rizicích. Situace si žádala přijetí preventivních opatření. A tak jsem sestavila soubor předsevzetí, jejichž důsledné dodržování mě před změknutím mozku zachrání. Myslím, že skoro o rok později je vhodná chvíle na bilanci.
Gabriela Němčíková
Duben: měsíc chození do schodů
Dnes, tohoto velikonočního lednového dne, si dovolím agitovat. Dočetla jsem se, že zaujímáme přední místo v Evropě. Ve výskytu nadváhy a obezity, což vlastně není žádná novinka. To, co mě hlavně přimělo tematicky se zamyslet, byly moje kalhoty schovávající se už nějakou dobu ve skříni. Poté, co jsem je našla, zajásala a snažila se je obléct, jsem si najednou všimla, že mají jeden kaz pro nošení kalhot dosti podstatný. Čínské švadleny našily knoflík nesmyslně daleko od dírky. Vím, na ty ubohé pracující se zlobit nemůžu, jsou to ještě děti. Když jsem byla oděv reklamovat, upozornila mě paní pokladní, že už se na ně nevztahuje záruční lhůta a i kdyby se ještě vztahovala, reklamaci by mi stejně neuznali. Ale že by jedno řešení měla. Prý zredukovat výplň kalhot. Zrcadlo u mě doma mělo, i přes to, že paní prodavačku nezná, kupodivu stejný názor.
Gabriela Němčíková
Jak jsme jeli na hory
Ve čtvrtek jsme měli jet na hory. Na místě jsme museli být nejpozději v šest večer, jinak bychom nestihli rolbu a neměl by nás kdo odvézt nahoru na chatu a museli bychom asi přespat v autě a nejspíš bychom všichni umrzli. No dobře, v pustině zvané Pec pod Sněžkou by nás zřejmě pojít zimou a hlady nenechali. Ale i přes tuto útěchu jsem už od pondělka byla preventivně nervózní, že to nestihnem.
Gabriela Němčíková
Zhubni…peněženko!
Hledala jsem práci na částečný úvazek a našla jsem nabídku brigády výživového poradce na 8 – 10 hodin týdně. Nadchla jsem se. Alespoň konečně využiju své vysokoškolské vzdělání v oblasti výživy a budu šířit dobro a zdravý životní styl a obezita se stane nemocí minulosti jako třeba mor. Odeslala jsem vyšperkovaný životopis a obratem mě pozvali na pracovní pohovor.
Gabriela Němčíková
Můj šéf je pes
Nedávno jsem změnila práci. Absolvovala jsem poměrně dlouhý pohovor a vstupní testy a po úspěšném splnění velmi náročného druhého kola jsem nastoupila. Vzhledem k tomu, že jsem v novém oboru neměla žádnou praxi, mě nějakou chvíli trápily obavy, jestli pracovní náplň zvládnu. Starostlivé dotazy a škodolibé popichování okolí mi naznačovaly, že si nejspíš každý den nebudu vylepšovat nehty jiným lakem a znuděně zívat nad drby v bulvárních plátcích, jak jsem se původně domnívala, a čemuž by odpovídalo i platové ohodnocení. Nakonec ale vyhrálo mé dobrodružné já a rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Ve prospěch změny také promluvil název pozice. Mateřská dovolená
Gabriela Němčíková
Jen jednou se pořádně vyspat
Jelikož mám osmiměsíční mimino, už osm měsíců jsem se nevyspala. Spánková deprivace se ovšem v poslední době začala podepisovat na mém fyzickém i psychickém stavu hůře než společensky přijatelné drogy požité za propařených nocí za mých vysokoškolských studií. A když už mi kruhy pod očima lemovaly spodní čelist, rozhodla jsem se, že půjdu na noc k mamince. Dítě přenechám otci a otce jeho osudu a konečně se dospím i přes to, že v mém někdejším domově pro mě nemají postel volnou.
Gabriela Němčíková
Manželská autoškola
„Miláčku, klidně si to víno dej, budu řídit,“ nevědomky zatloukám do rakve našeho prozatím idylického vztahu hned celou sadu hřebíků. Za volant nasedám, i navzdory tomu, že jsem nepila, v povznesené náladě, že budu zas jednou užitečná. Startuju a povznesení vydrží zhruba do chvíle, kdy se z vedlejšího sedadla ozve: „Pás, ručka, blinkr!“ Poslechnu tedy instruktora autoškoly, který se zničehonic objevil vedle mě, a vyrážíme.
| předchozí | 1 2 3 | další |
