To je neuvěřitelně trefné...sama mám 6-ti měsíční holčičku a zažívám to samé. Hlavně tu nenávist sama na sebe, jak jsem byla úúúúžasné miminko co jen spalo a smálo se a vůůůbec nikdy neotravovalo. Holt to moje dítě nepodědilo a tak normálně pláče a chce se často chovat a nosit.

Opravdu jsem se zasmála jako už dlouho ne. Díky Mili

Já měla první dítě v 17ti, v menším městě. Tak mi radily babičky, tetičky, sousedky i kolemjdoucí.

Magdi, nezdáte se :-).

Jezuskote, jestli vám jde napsání tak bezvadně vtipných větiček snadno, pak máte profesi zaručenou. Tak fajn napsaný článeček jsem už dlouho nečetla. A ty vzpomínky? Držte si je, ať je můžete okolí otloukat o hlavu, až na vás bude kašlat. Ono je to přejde :)))) Až vám to někdy bude líto. Tedy možná. 

Já měla rodiče trochu z ruky, takže se až tak angažovat nemohli, "naštěstí". Protože když mamka přišla, do pěti minut mi stoupl tlak dvojnásobně. V minutě prosvištěla kvartýrem, a pak už to jelo. Káravých slov, pohledů, rad, i malých pomocí s dostatečně "obětavým" výrazem bylo hafo. O to slastnější byl pocit úlevy, když se za ní zavřely dveře. 

Jenže když mi později začlo být fakt ouvej, na to už neměla sílu. To jsem pak s dojetím vzpomínala.  Je to nejkrásnější období života, tak si ho užijte naplno :)))))

Výborný článek!  

Toto je tááááák neuvěřitelně ze života. Jako bych četla o sobě. Jsem na mateřské s 2letou dcerou a 2měsíčním synem a znám to. Ovšem naštěstí ne od mé maminky (ta je vysoce chápavá a empatická), ale od své babičky a taky tchýně. No naštěstí ne až v takové míře, jako se tu píše. Ale např. připomenutí čepičky třeba v zimě, kdy je už dítě v bundě, ovšem já ještě nejsem oblečená a do odchodu nám zbývá dobrých pět minut, než se výtahem sjede do přízemí a než se vůbec dostaneme ven. Kdybych poslechla, tak z mého dítěte už pěkně leje pot a začne mi nervozně vřeštět z přehřátí. Taky připomínky, že by se mi mohl měsíční kojenec najednou přetočit a spadnout z gauče, zatímco já "nezodpovědná" matka stojím asi půl metru od něj a připravuju kapičky na prdíky. A co teprve krmení. Otázky typu, "už dáváš čajík?" (btw. dítěti jsou třeba pouhé 3 měsíce) a nebo "to my jsme dávali už od 4.měsíce mrkvovou šťávičku a čajík na lžičku, ty to nebudeš dělat?". A poznámky typu: "přebaluješ nějak moc málo, ty dnešní plíny jsou hrozné, to my jsme potřebovali 40 plín na den", nebo "my jsme dávali plínu navíc kvůli kyčlím, a už jsi vůbec byla s malým na kyčlích?!?!". Taky výborná otázka je, když mi zrovna miminko řve až se zalyká a já se ho snažím uklidnit: "co mu je? ukaž, já ho pochovám."

No, mohla bych pokračovat, chápu, že jsou to "dobře míněné" rady, ale měly by si tyto ženy, které se staraly o miminko minimálně před 20, 25 až 30 lety uvědomit, že to dokáže neuvěřitelně vytáčet, obzvlášť, když je maminka nevyspalá, nervózní, má ještě hormony jak na houpačce.

Takže prosím všechny maminky, tchýně, babičky, které jste vychovávaly děti minimálně před čtvrt stoletím, DŮVĚŘUJTE NÁM čerstvým maminkám a přírodě, která dokáže každou ženu, která právě porodila, proměnit v bytost, která by se porvala s každým, kdo by chtěl jejímu dítěti ublížit, jako lvice!!!

Až budete mít třetí, jako já, nikdo si už netroufne

Blog dobrej, zažila jsem to taky,ale jak říkám, u druhého to poleví a u třetího si už netroufnou

Tohle mi něco připomíná. Jo, vlastně tohle už zažívám 2 roky.

mám teď čerstvé miminko, je to moje první dítě, ale čekala jsem na něj poměrně dlouho a taky dostávám spoustu dobře míněných nevyžádaných rad, ale nevadí mi to. Je to úsměvné . Oni to myslí dobře i když vlastně učí orla lítat

S tou pláštěnkou jsem to zažila v Německu na ulici paní kontrolovala jestli se dítě nemůže udusit

Tak jsem se dlouho nezasmála :-), děkuji a držím vám pěsti. Měla jsem děti sice mladičká, sotva dvacetiletá, ale jako na profíka, co pracoval v porodnici si na mne nějak nikdo netroufl. Jen maminka byla okouzlena, že "ta malá je celý Mireček". No to mne fakt nadchlo.

...fakt jsem "mooc chtěla", aby dcera vypadala jako můj "šílený" brácha. No, nevypadá. Ale povahou je mu setsakra blízká :-)

hezké