Zhubni…peněženko!

Hledala jsem práci na částečný úvazek a našla jsem nabídku brigády výživového poradce na 8 – 10 hodin týdně. Nadchla jsem se. Alespoň konečně využiju své vysokoškolské vzdělání v oblasti výživy a budu šířit dobro a zdravý životní styl a obezita se stane nemocí minulosti jako třeba mor. Odeslala jsem vyšperkovaný životopis a obratem mě pozvali na pracovní pohovor.

Mírně nervózní z toho, jestli mě přijmou, jsem se posadila naproti poněkud otylému možnému budoucímu šéfovi. Přemýšlela jsem, jestli bych si od někoho takového nechávala radit, jak zhubnout, ale pak jsem si řekla, že mě možná překvapí teoretickými znalosti, které z nějakého důvodu nehodlá uvést do praxe. Musím říct, že jsem z údivu nevyšla. Nejprve jsem se dozvěděla, že v běžně dostupných potravinách je nemožné získat dostatek živin, a proto oni klientům doporučují výživové doplňky. A že, to dá přece rozum, si k práci s klienty musím zakoupit licenci v hodnotě asi 3000 Kč. Za tyto peníze ovšem dostanu k možnosti pracovat dokonce i dárek. Detoxikační výživové doplňky na měsíc, po jejichž užívání se dostanu do takové nirvány, že kudy půjdu, tudy budu zvěstovat jejich zázračnou moc a šířit tak osvícení. Taky bych měla absolvovat školení a ukázkovou hodinu, na kterou jsme se raději domluvili rovnou, než ponechávat domluvu něčemu tak nespolehlivému jako telefon.

Doma mi strýček Google prásknul aktuální taktiky, které vymysleli marketingoví specialisté Herbalifu. Úvodní krok jsem už měla za sebou. Dlouho jsem zvažovala, že schůzku zruším, prvotní znechucení ale nakonec přebila zvědavost, co převratného se dozvím. Netvrdím, že s Herbalifem není možné zhubnout. Naopak, myslím, že pokud si člověk ráno místo dvou koblih dá koktejl s příchutí jahodovou a večerní gulášek s pěti nahradí koktejlem meruňkovým, zhubne docela jistě. Strava je to ovšem poněkud jednotvárná, dost drahá, a pokud se nechce koktejly prolévat do konce svých dnů, pak efekt takové diety je pouze dočasný. Praktiky multilevel marketingu navíc nebudí důvěru a napovídají, že více než o zdraví půjde o zisk.

Když jsem dorazila na ukázkovou hodinu, bylo v obou místnostech, kde nábor klientů a posléze i konzultace probíhají, narváno. Tentokrát jsem skončila v rukou manželky pana šéfa. Postavila mě na váhu, která mě rozebrala na molekuly a vyhodnotila, kolik mám v těle tuku, svalů, kostí, vody, skoro mi snad i myšlenky přečetla.

Těšila jsem se, jak si potenciální šéfová poradí s interpretací výsledných údajů, aby mi mohla něco prodat. Netvrdím sice, že by výsledky nemohly být lepší, nicméně se pohybovaly v normě. Zamyšleně na ně pohlédla, povzdechla si, a začala mi zasvěceně vysvětlovat, že máme co zlepšovat. Procento tuku sice v normě je, ale mělo by se pohybovat spíše u její spodní hranice. Pro hmotnost dokonce vytáhla tabulku zn. Herbalife, kde byla ta maximální pro mou výšku kreativně snížena o 10 kg. Rázem ze mě byla velryba a cítila jsem, jak mi začínají být těsné kalhoty.

Konečně jsme opustily tělesné proporce a vrhly se na stravu a pitný režim. Jelikož ještě kojím, mohli by mi jej závidět asketové starého Říma. Konkrétně jsem se pochlubila tím, že vypiju zhruba půl litru bylinkového čaje a litr a půl vody denně. Srdcervoucí povzdech vypovídal o tom, že nemám být na co pyšná. Čaj totiž, jak všichni vědí, se do pitného režimu počítat nemůže, naopak odvodňuje, a proto musí být kompenzován stejným množstvím vody. A protože kojím, měla bych vypít minimálně čtyři litry vody denně. Stálo mě hodně úsilí vyslechnout tyto nesmysly s vážnou tváří zaujatého posluchače, ale na druhou stranu jsem se začínala bavit opravdu hodně a o zbytek výkladu jsem nechtěla přijít.

Poté jsem se přiznala, že snídám müsli s bílým jogurtem. Z odsuzujícího komentáře jsem pochopila, že zdravější by byl zřejmě jed na krysy. Když jsem prohlásila, že na odpolední svačinu si dám někdy ovoce, obdařila mě paní šéfová pohledem, jako by se právě dozvěděla, že si pochutnávám na chcíplých veverkách. „Představte si, že smícháte v umyvadle všechno, co vypijete a přidáte k tomu třeba i ty mléčné výrobky. A pak byste se v tom měla vykoupat. To není lákavá představa, že?“ Tady jsem musela souhlasit. „No, vidíte,“ triumfovala, „a tímhle se vlastně myjete zevnitř. Jak si myslíte, že asi vypadá vaše tenké střevo? Za ty roky je celé zanesené a nemůže se v něm vstřebávat dostatek živin.“ Zastyděla jsem se za svůj špinavý trávicí trakt a tenkého střeva mi bylo obzvlášť líto. Díkybohu můžeme nasadit detoxikační kůru a za pár dní se budu cítit jako nový člověk a budu šťastná.

O dvacet minut a řadu podobně nepoužitelných informací později, kdy to vypadalo, že další perly se už nedozvím, jsem projevila nezájem o další spolupráci. Atmosféra ochladla o pár stupňů a já jsem odešla i se svým zanešeným tenkým střevem odsouzena k požívání nedostatečně výživných potravin až do konce života.

Herbalifu musím přiznat velice silné přesvědčovací metody. Na první pohled se tváří jako odborníci na výživu. Ohánějí se vědeckými pojmy, které ovšem vysvětlují pouze povrchně a snaží se jimi spíše jen zapůsobit. Používají spoustu promyšlených polopravd a překroucených faktů tak, že vlastně nakonec vypadají, jako by do sebe zapadaly a byly naprosto logické. Spoléhají na to, že člověka oblbnou na kratší či delší dobu. V obou případech na tom můžou jen vydělat. V tom prvním asi 3000 Kč na „licenci“, v tom druhém daleko více peněz za jejich produkty a další platící klienty a spolupracovníky toužící po dokonalém těle a životě.

Jak to tak vypadá, nakonec to veřejné blaho zůstane na mně. Stanu se výživovým poradcem na volné noze, alespoň konečně využiju své vzdělání v oblasti výživy a budu šířit dobro a zdravý životní styl a obezita se stane nemocí minulosti jako třeba mor.