Duben: měsíc chození do schodů

Dnes, tohoto velikonočního lednového dne, si dovolím agitovat. Dočetla jsem se, že zaujímáme přední místo v Evropě. Ve výskytu nadváhy a obezity, což vlastně není žádná novinka. To, co mě hlavně přimělo tematicky se zamyslet, byly moje kalhoty schovávající se už nějakou dobu ve skříni. Poté, co jsem je našla, zajásala a snažila se je obléct, jsem si najednou všimla, že mají jeden kaz pro nošení kalhot dosti podstatný. Čínské švadleny našily knoflík nesmyslně daleko od dírky. Vím, na ty ubohé pracující se zlobit nemůžu, jsou to ještě děti. Když jsem byla oděv reklamovat, upozornila mě paní pokladní, že už se na ně nevztahuje záruční lhůta a i kdyby se ještě vztahovala, reklamaci by mi stejně neuznali. Ale že by jedno řešení měla. Prý zredukovat výplň kalhot. Zrcadlo u mě doma mělo, i přes to, že paní prodavačku nezná, kupodivu stejný názor.  

Budu tedy muset odstranit ten záchranný kruh, co mi přes zimu kolem pasu narostl. Nesmím to ale přepísknout, aby mě ty kalhoty život nestály. Chce to začít pěkně polehoučku, pozvolna upravit svoje návyky. Přemýšlela jsem dlouho a urputně. Když se kruh ještě o dvě kila přifoukl, došlo mi, že přemýšlením nezhubnu. A tu mě to trklo. Začnu pěkně od píky a z přízemí. Proto vyhlašuju duben měsícem chození do schodů.

Chůze po schodech má mnoho nesporných výhod. Tak například, už nikdy nebudete muset ve výtahu přičichnout k podpaží vašeho dvoumetrového souseda, který se zapomněl osprchovat po basketbalovém tréninku. Sousedčin jorkšír vám už nikdy nepočůrá nové lodičky. Taky se nebudou opakovat trapné chvíle, kdy vám zbožňující kolega, jehož jméno jste si za ty roky nebyla schopná zapamatovat, bude upřeně hledět na hruď. A nikdo už vám po minutě nesmělého odkašlávání nesdělí objevný fakt, že je dneska pěkná kosa.

To stoupání do schodů skýtá originálnější témata ke konverzaci. Od decentního upozornění: „šéfe, asi jste si sedl na žvýkačku,“ přes žádoucí projev všímavosti směrem ke kolegyni: „Marci, ty sis zapomněla oholit nohy zezadu nebo to je nový styl?“ po spontánní odfrknutí: „dneska jsem nějak z formy, jsem zpocená jak dveře od chlíva,“ před kolegou, kterého se už delší dobu snažíte zaujmout.

A v neposlední řadě, schody dělají pěkné nohy a pozadí a vůbec jsou zdraví velmi prospěšné, pokud z nich tedy zrovna neupadnete.

Schody jsou výzva, říkával náš profesor na výšce. Měl pravdu, pochopila jsem, když jsem ráno rovnou po nočním tahu stoupala na jeho přednášku do čtvrtého patra. A výzvy jsou od toho, abychom je přijímali a pokořovali. Jdete do toho se mnou?