Jen jednou se pořádně vyspat

Jelikož mám osmiměsíční mimino, už osm měsíců jsem se nevyspala. Spánková deprivace se ovšem v poslední době začala podepisovat na mém fyzickém i psychickém stavu hůře než společensky přijatelné  drogy požité za propařených nocí za mých vysokoškolských studií. A když už mi kruhy pod očima lemovaly spodní čelist, rozhodla jsem se, že půjdu na noc k mamince. Dítě přenechám otci a otce jeho osudu a konečně se dospím i přes to, že v mém někdejším domově pro mě nemají postel volnou.

22:02 - se slastným vědomím, že mě čeká celonoční spánek, uléhám ve spacáku na karimatku v mamčině pracovně, která v době, jež si pamatuju už jen matně, bývala mým pokojem. A usínám…

22:10 – někde v rohu něco zašramotilo. Kočička Kleopatra.

22:15 – kočka si z pokoje udělala plochodrážní okruh, jehož součástí jsou moje nohy a krk. Krouží místností a začíná se blížit rychlosti světla. Zvláštní, až doteď jsem si myslela, že kočka má při běhu zastrčené drápy. Asi ne vždy.

22:25 – zkrvavenou nohou vykopávám tu mrchu z pokoje.

23:14 – na dveře drápe naše fenka Adélka. Má smůlu, z postele by mě v tuhle chvíli nedostala ani živelná katastrofa.

23:17 – Kraken k drápání přidává i neodbytný štěkot.

23:20 – vzdávám to a jdu otevřít dveře. Vpustím ji dovnitř ovšem jen pod podmínkou, že bude hodná.

23:22 – Adéla porušuje naši dohodu. Nejdřív mi olízala nohy a nos, v tomto pořadí. Pak ve tmě pokoje vyštrachala čísi použité ponožky a hrdě mi je aportovala na obličej. Ve chvíli, kdy mi okousávala ramínko podprsenky visící na židli, jsem si trochu zdřímla. Probudil mě zmuchlaný oslintaný košíček podprsenky na čele.

00:14 –  vykopávám tu mrchu z pokoje.

01:23 – z neklidného spánku mě vytrhne útok stáda hyen. Vyděšeně vyskočím a běžím ke dveřím. Vzápětí mi děrovačka, šanony a další kancelářské potřeby, mezi které jsem se právě zřítila, připomenou, že s nohama ve spacáku se běhat nedá.

01:27 – vytahuju osmou a poslední kancelářskou sponku z pravé dlaně a zjišťuji, že mé utrpení mají na svědomí ty dvě zvířecí bestie, jejichž posláním je navždy se mě zbavit. Kleopatra otevřela vchodové dveře a Adéla situace využila, aby si uprostřed noci zavyla na chodbě a poštvala proti nám i těch posledních pár sousedů, kterým jsme dosud byli ukradení.

01:38 – dohnala jsem Adélu o tři patra níž, přinesla ji zpátky a hroutím se do spacáku.

 02:47 – zas někdo štěká na chodbě. Sousedka z patra nad námi. Z vyslechnutého rozhovoru pochopím, že mamku žádá, ať si laskavě vyzvedne svoji poněkud agresivní kočku z jejich postele. Mamka jí vysvětluje, že Kleopatra je normálně celkem hodná, ale že byla na operaci a ještě k tomu se teď ocitla v cizím prostředí, takže je možná trošku naštvaná. Sousedku toto vysvětlení ve tři ráno evidentně zaujalo a uklidnilo.

03:10 – bušení na dveře. Soused zespoda se přišel zeptat, jestli hodláme ještě dále dělat takový bordel nebo jestli už konečně může jít spát bez toho, aby se obával, že se na něj zřítí strop nebo mu někdo způsobí infarkt.

04:30 – mamce zvoní budík, protože si chtěla výjimečně přivstat. Budík zvoní pět minut, mamka spí.

04:40 – opakované buzení. Mamka spí.

04:50 – opět budík. Přivstala jsem si já a budík jsem umlčela navždy.

5:30 – můj nespavý mladší bratr vrthává do pokoje s otázkou, která nemohla počkat. Jestli mám radši ABBu nebo Roxette.

05:45 – bratr, očividně neuspokojen odpovědí, ať vypadne, přinesl přehrávač, na kterém  mi pouští ukázky písní obou výše zmíněných interpretů.

05:50 – vysvětluju mu, že pokud ihned neodejde z pokoje, uvedu přehrávač do nefunkčního stavu.

05:52 – bratr se chvíli zamyslel. Načež se ptá, jestli se mi nakonec nejvíc nelíbí Britney Spears.

05:53 – volím ABBu.

06:30 – vchází mamka vyspinkaná dorůžova a začíná tisknout nejspíš sebrané spisy dlouhověkého grafomana, soudím tak podle množství stránek. Nicméně jsem tak unavená, že usínám i přes hukot tiskárny a mamčin pravidelný třičtvrtěhodinový ranní telefonát se sestrou.

07:20 – „Gabi?“ slyším mamčin hlas. „To je teda návštěva, přijedeš domů jednou za čas a celé to tu prospíš.“

Rezignuju a vstávám. A už se těším, až se konečně vyspím doma u miminka.