Jarmila Horáková
mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,
všechny čtyři období, proměny,
mám ráda les a potoky v něm...
Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...
https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne
- Počet článků 1119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 414x
Seznam rubrik
Jarmila Horáková
Co je jeden lidský život
Jak se pokouším vystihnout, a nedaří se mi to dobře, otázku života a smrti, lépe řečeno odpověď na to Jak žít a dožít, tak zjišťuji, že je to jako zápas s větrnými mlýny. Je to jako otázka: Může Bůh stvořit kámen tak těžký, že ho sám neunese?
Jarmila Horáková
Pěkná sobota v Brně
Jeli jsme do naší metropole tuto sobotu. Náš blízký kamarád, manželův svědek a manžel je zase jeho svědek, echtovní Brňák, tedy betálné kořeň, slavil padesát let.
Jarmila Horáková
Modro - foto
Neumím psát básně. Ani nejsem bez mráčku. Modré z nebe znám jen čokoládové. A modré krve mám jen kapku. Modrá je snivá i elektrická. Náladová. Klidná... než se probudím.
Jarmila Horáková
Rány zblízka
Milí lidé, včera se mi stalo to, co se mi při psaní blogu občas děje, totiž jakási zkouška z toho, o čem píšu.
Jarmila Horáková
Rány
Na abiturientském oznámení jsme měli nakreslený vtip od Renčína: Život dává nejrůznější rány, synu, toto je kupříkladu elektrický proud... :-)
Jarmila Horáková
Na Květnou neděli
Je Květná neděle. Je klid. Ospalá nálada zívá z šedé oblohy. Mračna bez tvaru a barvy jsou jako opona. Kde je jeviště a kde hlediště? Od té doby, co se příběh jednoho člověka stal příběhem všech, je vše propojeno. Máme k sobě blízko a zároveň nepřekonatelně daleko. V očekávání a zklamání. Ve vině a nevinností. V dávání, braní. V iluzi nicotnosti a iluzi moci. Květná neděle nějak prožitá všemi za pár hodin skončí. Život jde dál. Voda v potoku a řece stále teče a stromy krásně kvetou. Jen někdo si všimnul , že ten, kdo odpočíval v křesle, vstal a odešel. A slunce k večeru vysvitlo teplými barvami.
Jarmila Horáková
Mám červený tulipán
Obyčejný krátký článek o tom, co bych chtěla, co mám a co s tím..................................................... jo a ještě o tulipánu.
Jarmila Horáková
Vysočinou
Na základě diskuzního příspěvku jednoho pana čtenáře jsem se rozhodla pro to, o čem jsem zatím jen snila. Napadlo mě tady na blog postupně sbírat fotografie z Vysočiny. Možná, kdyby se přidali další, vznikl by tak sborník fotografií z různých mikroregionů. Nejsem foto-odborník, ale snad o to nejde. Některé fotky, u kterých vnímám špatnou barevnost a které byly pořízeny za jízdy, jsem převedla na černobílou. Jaký vztah mám k Vysočině? Hluboký, narodila jsem se tu a i když jsme bydleli všude možně, vždy jsme se sem vrátili. Vysočinu vidím jako dívku s doširoka rozevlátými vlasy...
Jarmila Horáková
Rodná hrouda
Poeticky popsaná (opět) záležitost věku, oné čtyřicítky, kdy se člověk obrátí a jde zpět. Ke kořenům, k sobě, k domovu, k pramenům, tedy k zemi, ze které má vše nutné pro život.
Jarmila Horáková
Krajina prázdných dlaní
Svatá Anna u Pohledu, v kraji meandrů mladé Sázavy, ještě než její vlnky doplují do Havlíčkova Brodu. Poutní místo na kraji lesa s léčivými prameny vod, oáza pro tělo i duši. Ten, kdo pije čistou vodu, bude čistý... Ten, kdo si na nic nehraje, bude žít svůj život a dojde k sobě...
Jarmila Horáková
Návraty domů
Kdyby nebylo špatných cest, chyb, povrchnosti, omylů a vin, nebylo by návratů, pochopení a pokoje. Pro svoji cestu opravdovosti je každý krásný. Protože to vše patří k životu. Zrovna tak jako žízeň, únava, vrásky...
Jarmila Horáková
Vnitřní obrazy nemoci
"Nezlobte se, že vám to říkám, ale mladí lidé, jako jste vy, s touto nemocí umírají do osmi let." Mávala mi před očima časopisem otevřeným na stránce popisující příběh jako je můj. Nezlobila jsem se. Kupodivu se mě to nějak nedotklo, i když jsem pasivně přijímala diagnózu - neurologické degenerativní onemocnění. Žiju už 14 let a dokonce se mnohem lépe hýbu... Psáno s myšlenkami na nemocné a umírající, neboť jsme navštívili přátele pracující v Hospicovém hnutí a shlédli dokument o smrtelně nemocných lidech.
Jarmila Horáková
Myslím na tebe
Myslím na tebe! Já na tebe taky. Tuto větu vyslovujeme v souvislosti s odloučením. Zkracuje vzdálenosti i čas. Mnohdy jsou tato tři slova posilou, když za nimi vnímáme i sílu obsahu. Je to stejná věta jako mám tě rád, ráda. Myslet na druhého se dá v podstatě dvěma způsoby, stejně jako mít rád. Buď mám ráda a myslím na toho člověka pro sebe a kvůli sobě anebo pro něj. Já se prolíná v Ty.
Jarmila Horáková
Jeden list z mého života
Tento článek berte, prosím, jako literární pokus o sebevyjádření. Je to možná reakce nejenom na můj osobní život, ale také na dění kolem mě.
Jarmila Horáková
Dnes
Vstávám. Jaký bude den? Děti dnes čeká mluvní cvičení z češtiny, písemka z latiny, biologická olympiáda, zkoušení z ruštiny. Odpoledne se vrátí. Za chvíli přijde strýc na snídani. Popřejeme si hezký den...
Jarmila Horáková
Marnost a pochybnosti
Vstala jsem ze židle a naklonila se nad počítač, abych upevnila životně důležité tepny k srdci počítače. Na rukáv se mi přichytila kytice z usušených růží. A pak s praskajícím šustěním spadla na stůl.
Jarmila Horáková
Foto-Fikce: Lidovec za polárním kruhem
Hned v úvodu se omlouvám za jinam zavádějící název. Ten totiž vznikl nedoslýchavostí starého strýce. A bylo rozhodnuto:-) Místo ledovce za polární kruh dosadil lidovce. Ale dala bych tam i lidovce, odeesáky, čéesesdésáky a komunisty. Úsvit i průsvit, Ano i Ne.Šla bych tami já. Brr Tam se člověk pozná. Jsou tam podmínky pro improvizaci, nutnou, aby přežil. Víte, čím se tam topí.. ?
Jarmila Horáková
Kříž, kotva a srdce
Tento blog píšu o člověku, o lidech, které znám. Píši ho pro něj, pro ně. Nemoc a samota v tomto ročním období působí...
Jarmila Horáková
Nejen rosa
Růžová "rosa" romantika do šedého dne - nemohla jsem odolat. Kolik odstínů má rosa? Tolik kolik je odstínů světla. Kolik odstínů má růžová? Tolik kolik je svítání.
Jarmila Horáková
Samota
Často slyším, že je nějaký člověk sám. Taky se tak často cítím. Hledám smysl samoty, protože obejmu-li ji, stane se mojí sestrou...
Jarmila Horáková
Oblečená krajinou
Dnes jsme nasedli do auta, hádejte na koho se opět muselo čekat?, a vyjeli jsme vzhůru ke kořenům. Na Vítochov a Karasín. Neznáte? Mezi Jimramovem a Bystřicí nad Pernštejnem, tam kde je paměť kamenů otesaných v době raně gotické poskládaná do tvaru malého kostelíka svatého Michaela.
Jarmila Horáková
Majetkové poznání
Je sedmého února roku 2014, mám čtyřicet jeden rok a sedm měsíců, mám dvě děti, jednoho manžela a invalidní důchod.
Jarmila Horáková
Nejdelší cesta
Dostala jsem nádherné fotky z cest, z krajů, které jsou vzhledem k vesmírným rozměrům galaxií a hlubokým barvám tajemného vesmíru, hned za humny.
Jarmila Horáková
Pokora
Kdyby pokoře náležela nějaká barva, pak by to byla hnědá, zemitá, podzimní barva kořenů stromů... nebo písčitá a rozpukaná, vyprahlá barva polní cesty anebo bílá jako oblaka či květ. Bílá jako sukénka z vyběleného lnu. Jako prostý ubrus na pevném stole a na něm hnědý chléb, a ruce, které ho požehnaly.
Jarmila Horáková
Hledat krásu
Tak vám nevím, dnešní den ! se ve mně melou myšlenky, ne zrovna ty happy, ale ty pochybující. Dohnaly mě k poznání, že jsem opět vedle. Že se mám zastavit a počkat, až přestanu hnát dopředu sama sebe. A že o církvi psát, znamená odpustit a smířit se. Mají-li věci duši, kterou jim vtiskl člověk, pak i blog má mít duši. Někdo tomu říká paměť. Je to možná podobné jako s duší člověka. Místo, kam se ukládá čas, myšlenky... vše zúročené odevzdáním, darováním. Psát o Bohu je tvořit, spíše hledat krásu v tichu. Kdyby Kristus psal blog, tak o čem by byl... ? Vypovídal by o sobě svým vztahem k nám. O jeho naději v krásu lidské duše... ta krása roste z pokory, není si sama sebe vědoma, je pro druhé, jako květ. Pokora přichází v dlaních, když člověk děkuje za vše... i za bolest. To je cesta i dveře i kříž. Otevření.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
