Hledat krásu

Tak vám nevím, dnešní den ! se ve mně melou myšlenky, ne zrovna ty happy, ale ty pochybující. Dohnaly mě k poznání, že jsem opět vedle. Že se mám zastavit a počkat, až přestanu hnát dopředu sama sebe. A že o církvi psát, znamená odpustit a smířit se. Mají-li věci duši, kterou jim vtiskl člověk, pak i blog má mít duši. Někdo tomu říká paměť. Je to možná podobné jako s duší člověka. Místo, kam se ukládá čas, myšlenky... vše zúročené odevzdáním, darováním.  Psát o Bohu je tvořit, spíše hledat krásu v tichu. Kdyby Kristus psal blog, tak o čem by byl... ? Vypovídal by o sobě svým vztahem k nám. O jeho naději v krásu lidské duše...  ta krása roste z pokory, není si sama sebe vědoma, je pro druhé, jako květ. Pokora přichází v dlaních, když člověk děkuje za vše... i za bolest. To je cesta i dveře i kříž. Otevření. 

            PRO VÁS